Svět se proměnil v oheň.
Vereesa zaklela, když se oba s čarodějem náhle ocitli pod ohnivou stěnou, kterou na ně znenadání vychrlil rudý drak řítící se ohromnou rychlostí dolů. Kdyby se kvůli Rhoninovi neopozdili, tohle by se nikdy nestalo. Už by byli v pořádku v Hasicu a ona by se s ním rozloučila. Teď to spíš vypadalo, že se oba budou loučit se životem...
DEN DRAKA
RICHARD A. KNAAK
WarCraft v nakladatelství
FANTOM Print
Den draka
Vládce klanů *
Poslední strážce *
* Připravujeme
DEN DRAKA
RICHARD A. KNAAK
FANTOM Print
2003
Slovo
Překladatele
Stál proti nim. Zdálo se, že samotná země propůjčila hlas větru, který nyní naříkal místo ní, tak strašlivě se jeho chodidla vrývala do měkké půdy. Ten vítr k nim zároveň přinášel jeho pach. Směs dračích výkalů, které právě vyvezl z jeskyně, a týdny starého potu. Na čele se mu právě objevila další kapka. Pomalu stekla na ohromné klenuté obočí, na chvíli se zastavila a pokračovala dál po tváři ke strašlivému klu. Na jeho zelené kůži vypadala ve stříbrném svitu měsíce jako kapka rosy na lístku trávy. A v kontrastu s ní na ně hleděly dvě krví podlité oči lesknoucí se touhou po jejich smrti. Zelená, stříbrná a rudá... tak takhle tedy vypadá...ork. Nebo snad skřet?
...ano, alespoň takhle si ho představuji já. Dvě slova pro jednu bytost, která brázdí fantasy romány od dob nedostižitelného J. R. R. Tolkiena jako symbol vojáka temné strany. Osobně mi je vždy bližší výraz český, i proto že v tomto případě při vyslovení nádherně napodobuje skřípání hlasu, jaký bych od podobného stvoření čekal. Problémem však na rozdíl od překladů trilogie Diablo byla skutečnost, že počítačová hra Warcraft (III) u nás vyšla zcela lokalizována. A vzhledem k její úspěšnosti předpokládám, že se bude mnoho čtenářů rekrutovat právě z řad hráčů. Neměl jsem tedy to srdce zbourat jim most a přinutit je překonat propast mezí hrou a knihou. To je důvod, proč překlad většiny klíčových názvů ras, jednotek a jmen je převzat právě z překladu hry. Netvrdím, že všechny považuji za dokonalé, ale myslím, že pro zachování atmosféry je to nezbytné. Proto Duše démona, Horda, Plamenná legie, žump, peón, Řád stříbrné ruky, jezdec na gryfonu a proto i ork.
Ano, setkáte se téměř se vším, co znáte z hry. Popravdě řečeno, následující příběh je částečně naznačen v samotném manuálu, v kapitole Historie lidí - Den draka. Je tam dokonce i zmínka o hlavní postavě - čaroději Rhoninovi. Je to dokonalé doplnění dokonalého příběhu, zplastičtění celého konfliktu, exkurze do dějin Warcraftu. Ale je to i nádherný příběh pro všechny, kdo Warcraft nehráli. A kdo ví, možná si jej potom zahrají...
Jan Netolička
Copyright © 2001 Blizzard Entertainment Translation © 2003 Jan Netolička
Cover © Sam Didier
ISBN 80-86354-32-6
Jedna
Válka.
Některým z Kirin Tor, magického společenství, které vládlo malému národu Dalaranů, se svého času zdálo, že svět Azerothu nikdy nepoznal nic než nekonečné krveprolití. Ještě před vznikem Lordaeronské aliance to byli trolové, a když se konečně lidem podařilo zažehnat i tuto hrozbu, přivalila se do jejich země ze strašlivé trhliny v samotné podstatě vesmíru první vlna orků. Zprvu to vypadalo, že tyhle bizarní vetřelce nic nezastaví, ale to, co zpočátku hrozilo stát se masakrem, se zastavilo na mrtvém bodě. Obě strany si střídavě připisovaly vítězství ve strašlivých bitvách. Stovky válečníků umíraly, aniž by jejich smrt měla nějaký význam. A Kirin Tor po léta neviděli ani náznak konce toho všeho.
To se však nakonec změnilo. Alianci se konečně podařilo zatlačit Hordu a následně ji téměř rozprášit.
Dokonce i velký orkský náčelník, legendární Ogrim Doomhammer, nebyl schopen zastavit postup aliančních vojsk a nakonec byl donucen kapitulovat. S výjimkou několika odpadlých klanů byly zbytky vetřelců shromážděny do táborů a drženy v zajetí pod přísným dohledem rytířů Řádu stříbrné ruky. Poprvé po mnoha, mnoha letech se mír zdál být něčím víc než pouhým zbožným přáním.
A přesto... členy rady starších Kirin Tor pronásledoval jakýsi stísněný pocit. Tak se stalo, že se nejvyšší z nejvyšších sešli ve Vzdušné síni, nazvané tak, protože se zdála být místností bez stěn a s oblohou místo stropu, na které se bez ustání střídaly mraky, slunce a noční obloha posetá tisíci hvězd, jako by čas nad hlavami nejmoudřejších mágů najednou zrychlil. Jedině šedá kamenná podlaha se zářivým symbolem ve tvaru broušeného diamantu zastupujícím všechny čtyři živly dávala celému výjevu jakýsi dojem stability.
Což se jistě nedalo říct o samotných čarodějích, kteří, skrytí od tváře až po paty pod temnými plášti, splývali s měnícím se nebem, jako by snad ani oni nebyli ničím víc než pouhou iluzí. Přestože mezi nimi byli muži i ženy, nebylo možné rozeznat, kdo je kdo, kromě okamžiků, kdy jeden z nich promluvil. Tvář dotyčného se pak na malý okamžik stala ve stínu kápě zřetelnější, přestože stále nebylo možné rozeznat podrobnější detaily.
Bylo jich tu šest, šest nejstarších, přestože ne zcela nutně těch nejschopnějších. Vůdci Kirin Tor byli vybírání na základě mnoha vlastností a magické schopnosti byly jen jednou z nich.
„V Khaz Modanu se něco děje," prohlásil první zvučným hlasem a na chvíli bylo možno zahlédnout rozmazané obrysy vousy zarostlé tváře. Jeho tělem proudilo nekonečné množství zářících hvězd. „Blízko nebo snad přímo v jeskyních obývaných nyní klanem Dragonmaw."
„Pověz nám něco, co již dávno všichni nevíme," odpověděl sípavě druhý hlas patřící ženě jistě mnohem starší, však bezesporu stejně pevné vůle a zdravé mysli. Na její kápi se na krátkou chvíli objevil měsíc. „Teď, když se Doomhammerovi válečníci vzdali a jejich náčelník je neznámo kde, je tohle místo jedno z posledních útočišť, která jim zbývají."
První čaroděj to zcela jistě považoval za útok na svou osobu, nehledě na to, však odpověděl klidným hlasem: „Jak myslíš. Snad tě má další slova zaujmou více... mám důvod se domnívat, že Deathwing se znovu objevil."
To vyvolalo rozruch mezi ostatními, včetně staré ženy. Noc najednou ustoupila novému dni, ale čarodějové zcela ignorovali to, co bylo očividně v této síni samozřejmostí. Nad hlavou třetího mága, který zřejmě nevěřil tvrzení svého kolegy, se přehnaly
mraky.
„Deathwing je mrtev!" prohlásil třetí, jediný ze zde přítomných, na kterém byla vidět kila navíc. „Spadl do moře před měsíci, poté co mu sama tato rada spolu s našimi nejsilnějšími zasadila smrtelnou ránu!
Žádný drak, ani tenhle, by se takové moci nedokázal ubránit!"
Někteří z ostatních přikývli, ale první z nich pokračoval. „A kam se podělo tělo? Deathwing nikdy nebyl jako ostatní draci. Ani před tím, než mu goblini na šupiny připevnili adamantiové brnění. Vždy představoval hrozbu, která dokázala zastínit i celou Hordu..."
„Jaký však máš důkaz, že je stále naživu?" Tato slova zazněla z úst ženy zcela jistě v rozkvětu svého mládí i kariéry. Ne tak zkušená jako ostatní, ale přesto dostatečně schopná, aby byla členkou rady. „Jaký?"
„Smrt dvou rudých draků z Alexstrasziného rodu. Byli roztrháni takovou silou, že to mohl způsobit jen někdo z jejich druhu, a navíc ohromné velikosti a síly."
„Jsou i jiní velcí draci."
Na nebi propukla bouře, blesky a déšť zdánlivě bičovaly čaroděje, nic z toho se však nedotklo ani jich, ani podlahy síně. Celá bouře v několika okamžicích zmizela a nad hlavami se jim znovu rozzářilo slunce. První z Kirin Tor nevěnoval té krátké přehlídce rozběsněných živlů nejmenší pozornost. „Zcela zřejmě jsi nikdy neviděla práci Deathwinga, jinak bys něco podobného nemohla vyslovit."
„Snad je tomu, jak říkáš," přerušil je pátý a téměř neznatelná stopa elfských rysů zmizela rychleji než předešlá bouře. „A pokud ano, je to důležité. Ale my se tím jen stěží můžeme nyní zabývat. Pokud Deathwing žije a udeří na svého největšího nepřítele, pak to bude jen k našemu prospěchu. Koneckonců Alexstrasza je stále v zajetí klanu Dragonmaw a jsou to její potomci, které orkové využívají, aby dál šířili zmatek a strach v řadách Aliance. Copak jsme už všichni zapomněli na tragédii, jež postihla Třetí flotilu Kul Tirasu? Předpokládám, že Lord admirál Daelin Proudmoore nezapomene nikdy. Přišel o svého prvorozeného syna a všechny, kdo byli na palubách těch šesti skvělých lodí, když se na ně ti příšerní rudí leviatani snesli. Proudmoore by pravděpodobně navrhnul Deathwinga na nejvyšší vyznamenání, kdyby se ukázalo, že to černé monstrum je opravdu zodpovědné za smrt těch dvou rudých."
Proti tomu nikdo nic neřekl, ani první mág. Z nádherných a silných lodí zbyly jen třísky a roztrhaná těla námořníků na hladině, kde ještě několik hodin označovaly místo strašlivého běsnění a zkázy. Je nutno přičíst Lordu admirálu Proudmoorovi ke cti, že nepolevil ve svém odhodlání a ihned nařídil postavit nové válečné lodě, které by nahradily ty zničené, a mohl se s nimi znovu vydat proti nepříteli.
„A jak jsem již poznamenal, nemůžeme si nyní dovolit zabývat se tímto problémem, když na nás čeká spousta daleko závažnějších rozhodnutí."
„Narážíš na krizi v Alteracu, že ano?" zahřměl vousatý mág. „Proč by nás měl malicherný spor Lordaeronu a Stromgardu zajímat víc než možný návrat Deathwinga?"
„Protože se nyní do celé záležitosti vložil
i Gilneas."
Mezi ostatními mágy to znovu zašumělo, dokonce i šestý z nich, který zatím nepromluvil, vypadal znepokojeně. Robustní stín se o krok přiblížil k elfí postavě. „Jaký význam může mít pro Genn Greymanea hašteření dvou království o ten kousíček bezvýznamné země? Gilneas leží na samém konci jižního poloostrova, stejně daleko od Aliance jako od Alteracu!"
„Opravdu ti na to musím odpovídat? Greymane vždy usiloval o post velitele Aliance, přestože držel svá vojska zpátky až do chvíle, kdy orkové zaútočili i na jeho zem. Jediný důvod, proč kdy podpořil krále Terenase z Lordaeronu, byl, aby oslabil lordaeronskou vojenskou sílu. Terenas je nyní v čele Aliance jen díky nám a otevřené podpoře admirála Proudmoora."
Alterac a Stromgarde byla sousední království, která byla od prvních dnů války pro Alianci naprosto klíčová. Thoras Trollbane poskytl Lordaeronské alianci plnou sílu Stromgardu. Vzhledem k tomu, že toto hornaté království přímo sousedí s Khaz Modanem, dávala smysl jedině společná akce. Nikdo navíc nemohl zpochybnit odhodlání Trollbaneových válečníků. Nebýt jich, převálcovali by orkové většinu území Aliance během několika prvních týdnů války a výsledek celého konfliktu by nyní zdaleka nebyl tak příznivý.
Na druhé straně Alterac s ústy plnými slov o odvaze a spravedlnosti nebyl zdaleka tak vstřícný, co se vojenských jednotek týče. Stejně jako Gilneas poskytoval pouze částečnou materiální podporu; ovšem tam, kde se Genn Greymane držel zpět zejména kvůli svým mocenským ambicím, Lord Perenolde, alespoň podle toho, co se šířilo mezi lidmi, tak činil z obyčejného strachu. Dokonce i mezi Kirin Tor se zpočátku uvažovalo o tom, jestli náhodou Perenolde nepomyslel na spojenectví s Doomhammerem, kdyby náhodou Aliance nevydržela počáteční nápor Hordy.
Ukázalo se, že tyto obavy měly své opodstatnění. Perenolde nakonec skutečně Alianci zradil, ale tento podlý čin naštěstí neměl dlouhého trvání. Když se o tom Terenas doslechl, urychleně přesunul lordaeronské jednotky do Alteracu a vyhlásil tam stanné právo. Uprostřed běsnící války neměl v tu chvíli nikdo odvahu se proti podobnému činu otevřeně postavit, tím spíš ne Stromgarde. Nyní, když konečně nastal mír, začal se Thoras Trollbane dožadovat toho, aby za své oběti Stromgarde dostal jako přiměřenou náhradu celou východní část území svého zrádného souseda.
Terenas měl však na celou věc jiný názor. Stále si pohrával s myšlenkou na trvalé připojení Alteracu ke svému království nebo alespoň na dosazení nového a rozumnějšího panovníka na jeho trůn... samozřejmě takového, který by byl příznivě nakloněn lordaeronským otázkám. Stromgarde však i přesto v celém sporu zůstával loajálním spojencem a všichni věděli o vzájemném obdivu, který k sobě Thoras Trollbane a Terenas chovali. Celá politická situace, do které se tito dva dostali, tak byla o to smutnější.
Gilneas naopak žádné podobné vztahy se zainteresovanými zeměmi neměl; vždy zůstával izolován od ostatních národů západního světa. Kirin Tor i král Terenas věděli, že Genn Greymane má v úmyslu vložit se do celé záležitosti nejen, aby zvýšil svou vlastní prestiž, ale snad i s myšlenkami na další expanzi. Jeden ze synovců Lorda Perenolda po zradě prchl právě do Gilneasu a brzy se začaly šířit zvěsti, že Greymane plně podporuje jeho nárok na trůn. Trvalé spojenectví s Alteracem by otevřelo Gilneasu přístup k přírodním zdrojům, které ostatní jižní země neměly, a navíc poskytlo důvod vypravit na Velké moře silnou flotilu. To by však do celé záležitosti vtáhlo i Kul Tiras, neboť právě tento přímořský národ byl velmi hrdý na svou pozici námořní mocnosti.
„To celou Alianci roztrhá na kusy..." zamručela mladá čarodějka tak, aby ji však bylo slyšet.
„Tak daleko se to ještě nedostalo," namítl elfský čaroděj, „ale mohlo by. A proto nemáme čas zabývat se draky. Pokud Deathwing žije a rozhodl se oživit svou touhu po pomstě vůči Alexstrasze, co se mne
týče, já mu bránit nebudu. Čím méně draků bude létat nad tímto světem, tím lépe. Koneckonců, jejich čas už dávno skončil."
„Slyšel jsem," ozval se hlas beze stopy emocí
a neurčitého pohlaví, „že kdysi byli draci a elfové spojenci, ne-li dokonce přátelé."
Elfí čaroděj se otočil na posledního z mágů, štíhlou
postavu jen o něco hmotnější než stín. „Jen pohádky, to vás mohu ujistit. Nesnížili bychom se k přátelskému kontaktu s tak odpornými nestvůrami."
Slunce a mraky náhle ustoupily hvězdám a měsíci.
Šestý mág se lehce uklonil, jako by se omlouval. „Tak to jsem se musel přeslechnout. Omlouvám se."
„Máte bezesporu pravdu, co se týká nutnosti
uklidnit nastalou politickou situaci," promluvil vousatý čaroděj k pátému. „A souhlasím, že je to prioritní záležitost. Přesto si myslím, že si nemůžeme dovolit zcela ignorovat, co se děje kolem Khaz Modanu. Ať již se s Deathwingem mýlím, či ne, dokud drží orkové dračí královnu v zajetí, znamenají pro stabilitu země nebezpečí!"
„Pak tedy potřebujeme někoho, kdo na ně bude dohlížet," přerušila je starší žena. „Někoho, kdo bude bdít a dá nám vědět teprve až v okamžiku, kdy bude situace kritická."
„Ale kdo? Nemůžeme si nyní dovolit nikoho postrádat!"
„Jednoho ano." Šestý mág se naprosto plynulým pohybem o krok posunul směrem do středu. Jeho tvář však i nadále zůstávala zahalená stínem, i když mluvil. „Máme Rhonina..."
„Rhonina?!?" vybuchl vousatý mág. „Rhonina! Po tom jeho posledním debaklu? Nehodí se ani, aby nosil čarodějnické roucho! Ten člověk je daleko víc nebezpečný než užitečný!"
„Je nevyrovnaný," souhlasila starší čarodějka.
„Nekonformní individualista," zabručel tlustý mág.
„Nedůvěryhodný..."
„Zločinec!"
Šestý počkal, až všichni domluví, a pak pomalu přikývl. „A jediný schopný čaroděj, kterého si v této situaci můžeme dovolit postrádat. Mimo to, jde jen o pozorování. Nebude v bezprostřední blízkosti možné krize. Jeho úkolem bude monitorovat veškeré dění a hlásit vše výjimečné, to je vše." Když se neozvaly žádné další protesty, temný mág dodal: „A jsem si jistý, že se již poučil."
„Doufejme," zabručela starší z obou čarodějek. „Možná při své poslední misi uspěl, ale většinu z jeho společníků to stálo život!"
„Tentokrát půjde sám, dostane jen průvodce, který ho doprovodí na hranice zemí ovládaných Aliancí. Na území Khaz Modanu vůbec nevstoupí. Díky kouli vidění bude moci vše pozorovat z bezpečné vzdálenosti."
„Zdá se to být docela snadné," odpověděla mladá čarodějka. „Dokonce i pro Rhonina."
Elfský mág krátce a energicky přikývl. „Pak tedy dohodnuto a toto téma je za námi. Snad, když budeme mít štěstí, Deathwing Rhonina spolkne a zadusí se jím k smrti, čímž to za nás vyřeší s oběma najednou." Přeletěl pohledem ostatní a dodal: „A nyní musím trvat na tom, abychom se soustředili na vstup Gilneasu do alteracské otázky a na to, jakou roli by v ní mohl hrát..."
Stál přesně tak jako poslední dvě hodiny, hlavu skloněnou, oči zavřené kvůli lepší koncentraci. Síň těsně kolem něj osvětlovalo jen mdlé světlo vycházející jakoby odnikud, ovšem stejně tam nebylo nic k vidění. U stěny stála nepoužitá židle a za ním na silné kamenné stěně visel koberec s vyšitým spletitým vzorem, v jehož středu bylo zlaté vědoucí oko na fialovém pozadí. Pod okem mířily směrem k zemi tři rovněž zlaté dýky. Vlajka a symboly Dalaranu byly během války mezi aliančními vojsky vždy dobře vidět, přestože ne každý z Kirin Tor plnil své úkoly vždy naprosto svědomitě a čestně.
„Rhonine..." ozval se hlas beze stopy emocí jakoby odevšad a odnikud zároveň.
Zpod hustých ohnivých vlasů vzhlédly do temnoty dvě zářivě zelené oči. Nos mu kdysi zlomil partner při tréninku, ale nehledě na své schopnosti se Rhonin nikdy nenamáhal si jej dát do pořádku. A ani tak určitě nebyl nehezký, se silnou čelistí a příjemnými rysy. Jedno obočí trvale zvednuté mu dodávalo jakýsi tázavý výraz, jenž ho nejednou dostal do problémů, ve kterých mu jistě nepomohlo ani chování, dokonale korespondující s jeho celkovým vzhledem.
Vysoký, štíhlý, oděný do roucha barvy půlnoční mořské hladiny poutal pozornost dokonce i ostatních čarodějů. Rhonin rozhodně na první pohled nepůsobil nijak vzpurně, přestože jeho poslední mise stála život pět statečných mužů. Nyní stál vzpřímeně, hleděl do temnoty a snažil se odhadnout, ze kterého směru k němu čaroděj promlouvá.
„Zavolal jsi mne. Čekám," zašeptal rudovlasý mág a v jeho hlase bylo možno zaslechnout stopy netrpělivosti.
„Nebyla jiná možnost. Sám jsem musel čekat, jestli to téma nadhodí někdo jiný." Ze stínu se napůl vynořila temná vysoká postava v kápi - šestý člen rady Kirin Tor. „Nakonec k tomu skutečně došlo."
V Rhoninových očích se zablýskla nedočkavost. „A můj trest? Odvolali mé podmínečné vyloučení? Zrušili mé pokání?"
„Ano. Byla ti dána možnost vrátit se zpět do našich řad... pod podmínkou, že okamžitě přijmeš další úkol."
„To mám stále ještě tolik důvěry?" Do čarodějova hlasu se vrátila hořkost. „Potom co všichni ostatní zemřeli?"
„Jsi jediný, koho mají."
„Tak to už zní trochu realističtěji. Mělo mě to napadnout."
„Vezmi si tohle." Čaroděj stále napůl skrytý ve stínu natáhl hubenou paži a otevřel dlaň v rukavici. Nad ní se zčistajasna objevily dva zářící předměty - malá smaragdová koule a zlatý prsten s černým kamenem.
Rhonin natáhl ruku stejným způsobem jako čaroděj... a oba předměty se přesunuly nad jeho dlaň. Uchopil je a bedlivě si je prohlížel. „Kouli vidění poznávám, ale tohle ne. Zdá se to být velmi mocné, ale hádám, že nikoli negativně."
„Jsi velice bystrý, což je důvod, proč jsem si tě zvolil, Rhonine. Účel koule znáš; prsten tě bude chránit. Půjdeš do říše, kde stále ještě vládnou orkové. Tenhle prsten tě skryje před jejich detekčními kouzly. Bohužel zároveň znemožní nám tě sledovat."
„Takže na vlastní pěst." Rhonin se na svého ochránce trpce usmál. „Alespoň už nebudu mít šanci připravit o život další lidi..."
„Co se toho týče, nebudeš úplně sám, alespoň ne cestou do přístavu. Bude tě doprovázet hraničář."
Rhonin přikývl, přestože o nějakou eskortu příliš nestál, tím méně o hraničáře. Rhonin se s elfy příliš v lásce neměl. „Ještě jsi mi neřekl cíl celé mise."
Postava se zaklonila směrem do stínu, jako by seděla na nějaké židli, kterou mladý čaroděj neviděl.
Vypadalo to, že mág zvažuje vhodná slova. „Nebyli
k tobě zrovna ohleduplní, Rhonine. Někteří členové
rady dokonce zvažovali, že tě navždy vyloučí z řádu.
Musíš si svůj návrat zasloužit tím, že tuhle misi bezchybně splníš."
„Asi to nebude žádná legrace, že?"
„Jsou v tom draci... a něco, o čem si všichni myslí, že to dokáže jen někdo s tvými schopnostmi."
„Draci..." Rhoninovy oči se na okamžik rozšířily a nehledě na své sklony k aroganci věděl, že musel právě znít jako nějaký učeň.
Draci... i jen zmínka o nich vyvolávala v mladších čarodějích posvátnou úctu.
„Ano, draci." Temný mág se nepatrně naklonil směrem k Rhoninovi. „Nesmíš zklamat, Rhonine. O tvé misi nesmí vědět nikdo kromě rady a tebe, dokonce ani ten hraničář, co tě bude doprovázet, ani kapitán alianční lodi, která tě doveze ke břehům Khaz Modanu. Pokud by se jediné slovo o tvém poslání dostalo ven, mohlo by to zhatit všechny naše plány."
„Ale o co jde?" Rhoninovy zelené oči nyní plály vzrušením. Tohle bude ohromně nebezpečná věc, ale odměna byla jasná. Návrat do řádu a znovuzískáni ztracené reputace. V rámci Kirin Tor nic neznamenalo pro čaroděje tolik jako právě reputace, přestože by to nikdo ze starších členů nikdy otevřeně nepřiznal.
„Půjdeš do Khaz Modanu," řekl čaroděj váhavě, „a až tam dorazíš, uděláš všechny kroky potřebné k tomu, abys osvobodil ze zajetí orků Dračí královnu, Alexstraszu..."
