13. kapitola
Přestože byl zbytek zimy drsný, Thrall chlad téměř nevnímal, neboť ho hřálo teplo, které cítil v sobě. Byl přijat jako řádný člen klanu a ani u Warsongů si ho nevážili tak jako tady. Dny trávil lovem s ostatními členy klanu, kteří se nyní stali jeho rodinou, a posloucháním Drek'Thara. Noci pak byly plné hlasitého hovoru, zpěvu a příběhů o zašlé slávě kolem velkého ohně.
I když Drek'Thar Thralla často potěšil nějakým vypravením o jeho statečném otci Durotanovi, Thrall nějak cítil, že ten stařec před ním ještě cosi skrývá. Nijak však na něj netlačil. Thrall nyní Drek'Tharovi naprosto věřil a věděl, že mu šaman řekne vše, co má vědět, až to bude nutné.
Zároveň mu byl jedinečným přítelem. Jednoho večera, když se jako obvykle klan i se svými vlčími druhy sešel kolem ohně. oddělil se od zbytku smečky jeden mladý vlk. který obvykle spával na místě, kam
už nesahalo světlo ohně. a přišel blíž.
„Tato fena si nyní Vybere.“ řekl Drek'Thar slavnostně. Thrall už dávno přestal žasnout nad tím. jak dokonale znal Drek'Thar vlky, a proto se ani nedivil, jak může vědět, že si tenhle - tahle - jde Vybrat, ať už to znamenalo cokoli. Drek'Thar s bolestivou grimasou namáhavě vstal a napřáhl k vlkovi ruce.
„Nádherná, přeješ si vytvořit pouto s jedním ze svého klanu.“ řekl. „Přistup blíže a já Vyberu toho, se kterým budeš do konce svého života spojena.“
Vlčice nikam nespěchala. Dávala si na čas, stříhala ušima a její temné oči si prohlížely všechny přítomné. Většina z nich už své životní partnery měla, ale ještě stále zbývalo dost těch. kteří ne. hlavně mezi mladšími. Utnul, který se stal Thrallovým přítelem od okamžiku, kdy se mu Thrall vzepřel, byl napjatý. Thrall poznal, že chtěl, aby si tohle nádherné, impozantní zvíře Vybralo jeho.
Oči vlčice se setkaly s Thrallovými a bylo to. jako by jeho tělo zasáhl blesk.
Fena skočila směrem k němu a lehla si u jeho nohou. Její oči se ponořily hluboko do jeho. Thrall ucítil teplo spříznění s tímhle tvorem, přestože byli rozdílného druhu. Věděl, aniž by chápal, jak je to možné, že bude stát po jeho boku až do chvíle, kdy jeden z nich zemře.
Thrall se pomalu dotkl nádherně tvarované hlavy Snowsong*. Její kožešina byla neuvěřitelně měkká a hustá. Zalil ho pocit tepla a radosti.
Družina souhlasně zabručela a Uthul, přestože byl očividně zklamaný, jako první Thralla poplácal po zádech.
„Pověz nám její jméno.“ řekl Drek'Thar.
„Jmenuje se Snowsong.“ odpověděl Thrall, ale ani teď dost dobře netušil, jak to vůbec věděl. Vlčice přivřela oči a on cítil, že je spokojená.
Drek'Thar jednoho večera na konci zimy konečně Thrallovi odhalil důvod smrti jeho otce. Durotana. Jak slunce sílilo, slyšeli čím dál častěji zvuk tajícího sněhu. Thrall to odpoledne uctivě pozoroval, jak Drek'Thar provádí rituál pro táni sněhu a žádal, aby voda změnila směr jen tak. aby nezaplavila tábor Frostwolfů. Stejně jako vždy stála Snowsong po jeho boku jako bílý. tichý a věrný stín.
V Thrallovi se něco pohnulo. Uslyšel hlas: Slyšíme prosbu Drek'Thara a myslíme, že není přehnaná. Nepotečeme tam. kde ty a tví lidé přebýváte, šamane.
Drek'Thar se uklonil a formálně obřad ukončil. „Slyšel jsem to.“ řekl Thrall. „Slyšel jsem, jak ti sníh odpověděl.“
Drek'Thar k Thrallovi obrátil své slepé oči. „Vím to.“ řekl. „Je to znamení, že jsi připravený, že ses naučil a pochopil všechno, co tě mohu naučit. Zítra proběhne tvé zasvěcení. Dnes večer ale přijď do mé jeskyně. Musím ti ještě něco povědět.“
Když se snesla tma. objevil se Thrall ve vchodu do jeskyně. Moudré ucho. Drek'Tharův vlčí druh, šťastně zakňučel. Drek'Thar mávnutím nikou pozval Thralla dál.
„Posaď se.“ přikázal mu. Thrall si sedl. Snowsong přešla až k Moudrému uchu a vlci se dotkli čenichy.
Pak se oba stočili do klubíčka a usnuli. „Nyní se můžeš zeptat na osud svého otce. Vyhýbal jsem se odpovědím na tuto otázku, ale nadešel čas, kdy se je musíš dozvědět. Nejprve však přísahej na všechno, co je ti drahé, že nikomu neřekneš. co ti teď povím, dokud nedostaneš znamení, že máš promluvit.“
„Přísahám.“ řekl Thrall slavnostně. Srdce mu divoce bušilo. Po tolika letech se konečně dozví pravdu.
„Už jsi slyšel, že jsme byli posledním Gul'danem posláni do vyhnanství,“ řekl Drek'Thar. „Neslyšel jsi však proč. Důvod neznal nikdo, kromě tvých rodičů a mne, neboť tak si to Durotan přál. Čím méně orků vědělo, co věděl on, tím bezpečnější to pro klan bylo.“
Thrall nic neříkal, ale visel Drek'Tharovi na rtech.
„Víme, že Gul'dan byl zlý a v jeho srdci nebylo pro orky místo. Co ale většina orků neví, je, jak strašlivě nás zradil a jak obrovskou daň musíme platit za to, co udělal. Durotan to zjistil a kvůli tomu byl poslán do vyhnanství. On i Draka - s tebou, mladý Thralle - se vrátili na jih, aby o Gul'danově zradě pověděli mocnému náčelníkovi Hordy. Ogrimu
Doomhammerovi, ale my víme, že je kvůli tomu, co věděli, zavraždili.“
Thrall se jen tak-tak udržel, aby netrpělivě nevykřikl: Co? Co věděli? Drek'Thar se na dlouho odmlčel a pak pokračoval.
„Gul'dan chtěl vždy všechnu moc jen pro sebe, a aby ji získal, všechny nás zaprodal. Vytvořil skupinu, kterou nazval Rada stínu, a tahle skupina tvořená jím a zlými orkskými černokněžníky řídila každý krok orků. Spojili se s démony, kteří jim dali strašlivou moc a naplnili Hordu tak obrovskou láskou k zabíjení a boji, že orkové zapomněli na staré zvyky, na přírodu i na šamany. Toužili jen po smrti. Viděl jsi rudý oheň v očích těch orků v táboře, Thralle. Podle toho poznáš, že jsou v moci démonů.“
Thrall zalapal po dechu. Okamžitě si vzpomněl na Hellscreamovy zářivě rudé očí a na to. jak zbědované bylo jeho tělo. A přesto si Hellscream udržoval čistou mysl. Dokázal uznat sílu odpuštění a nepoddal se ani krvežíznívosti, ani té strašlivé letargii, kterou viděl v táborech. Grom Hellscream musel čelit démonům každý den a stále jim odolával. Thrallova úcta k náčelníkovi ještě vzrostla, když si uvědomil, jak silný musí Hellscream být.
„Mám za to, že netečnost a otupělost, kterou jsi viděl v táborech, je prázdnota, co naplní orky, když je démoni opustí. Bez jejích energie se najednou cítí slabí, okradení o svou sílu. Zřejmě ani netuší, proč to tak je, nebo se o to nestarají. Jsou jako prázdné šálky. Thralle, které byly kdysi plné jedu. A teď prosí, aby byly něčím znovu naplněni. To. po čem touží, jsou staré časy. Šamanství. Spojení s nejzákladnějšími a nejčistšími silami a zákony přírody, které by je znovu naplnilo a utišilo ten strašlivý hlad. Jen tohle je dokáže vytrhnout z jejich otupělosti a znovu je učinit hrdými a odvážnými, jako jsme kdysi byli všichni.
Thrall uchváceně hltal každé Drek'Tharovo slovo.
„Tví rodiče o té temné úmluvě věděli. Věděli, že Krvežíznivost Hordy není přirozená. Démoni a Gul'dan vzali našemu lidu přirozenou odvahu a zvrátili ji. překroutili, jak se jim to hodilo. Durotan to věděl a za to byl potrestán. Přijal to, ale když ses narodil, nedokázal už déle mlčet. Chtěl pro tebe lepší svět.
Thralle. Byl jsi jeho syn a následník. Měl ses stát příštím náčelníkem. On i Draka se vydali na jih. jak jsem ti už pověděl aby našli svého starého přítele Ogrima Doomhammera.“
„To jméno znám.“ řekl Thrall. „Byl to mocný náčelník, který vedl spojené klany do války proti lidem.“
Drek'Thar přikývl. „Byl moudrý a odvážný, dobrý vládce našeho národa. Ale lidé nakonec zvítězili. Gul'danova zrada - tedy spíš jen stín její skutečné podstaty - byla odhalena a démoni uprchlí. Zbytek už znáš.“
„Je Doomhammer mrtvý?“
„Doufáme, že ne, ale od té doby o něm nikdo neslyšel. Říká se, že se z něj stal poustevník a skrývá se nebo že žije v zajetí. Mnoho z nás ho považuje za legendu, která se vrátí, až nadejde ten pravý čas.“
Thrall se na svého učitele opatrně podíval. „A co si myslíš ty, Drek'Thare?“
Starý ork si odkašlal. „Myslím,“ řekl. „že jsem ti už řekl dost a že je čas jít spát. Za svítání se koná tvé zasvěceni. Raději by ses měl připravit.“
Thrall vstal a pokorně se uklonil. I když šaman to gesto nemohl vidět, udělal ho pro sebe.
„Pojď. Snowsong.“ zavolal a bílý vlk poslušně vyrazil do noci za svým životním druhem.
Drek'Thar poslouchal, a když si byl jistý, že odešli, zavolal na Moudré ucho. „Mám pro tebe úkol, příteli. Víš, co máš dělat.“
Třebaže se Thrall snažil usnout, spánek nepřicházel. Byl příliš rozrušený, příliš znepokojený, a navíc netušil, co jeho zasvěcení vlastně přinese. Drek'Thar mu nic neřekl. Zoufale si přál, aby měl alespoň nějakou představil, co má čekat.
Když do jeho jeskyně vešlo první slabé světlo nového dne. byl už zcela vzhůru. Vstal, vyšel ven a překvapené zjistil, že i všichni ostatní jsou vzhůru a scházejí se před jeho jeskyní.
Thrall otevřel ústa, aby něco řekl, ale Drek'Thar ho gestem zadržel. „Nepromluvíš, dokud ti nedovolím,“ řekl. „Vydej se na cestu, jdi sám do hor. Snowsong musí zůstat zde. Nebudeš jíst. pít, jen přemýšlet o cestě, na kterou ses vydal. Až zapadne slunce, vrať se ke mně a obřad začne.“
Thrall se poslušné otočil a okamžitě odešel. Snowsong věděla, co se od ni čeká. a nešla za ním. Zaklonila hlavu a začala výt. Všichni ostatní vlci se k ní přidali a Thralla na cestě k meditacím doprovázel divoký chorál.
Den uběhl daleko rychleji, než čekal. Hlavu měl plnou otázek a překvapilo ho. když slunce změnilo svou barvu na zimním nebí na oranžovou a začalo klesat k obzoru. Vrátil se přesně v okamžiku, kdy na tábor svítily jeho poslední paprsky.
Drek'Thar už na něj čekal. Thrall si všiml, že nikde nevidí Moudré ucho, což bylo neobvyklé, ale předpokládal, že je to součást rituálu. Ani Snowsong nikde neviděl. Přišel až k Drek'Tharovi a čekal. Starý ork mu pokynul, aby ho následoval.
Vedl Thralla přes sněhem pokrytý hřeben na místo, které ještě nikdy neviděl. Jako odpověď na nevyřčenou otázku Drek'Thar řekl: „Tohle místo tu vždy bylo, ale nepřálo si být viděno. Proto se ti ukázalo teprve nyní. když té chce přivítat.“
V Thrallovi stoupala nervozita, ale ovládl se a neřekl nic. Drek'Thar zamával rukama a přímo před Thrallovýma očima snili roztál a odkryl velkou oválnou kamennou plošinu. „Postav se doprostřed, Thralle, synu Durotanův.“ řekl Drek'Thar. Jeho hlas už nebyl chraplavý a roztřesený, ale plný síly a autority, jakou u něj Thrall dosud nespatřil. Poslechl.
„Připrav se setkat s duchy světa přírody.“ řekl Drek'Thar a Thrallovo srdce se rozbušilo ještě divočeji.
Nic se nestalo. Čekal. Stále se nic nedělo. Znepokojeně se pohnul. Slunce již zcela zapadlo a na obloze se objevovaly první hvězdy. Začínal být netrpělivý a rozzlobený, když se mu v hlavě ozval zvučný hlas: Trpělivost je pivní zkouškou.
Thrall se prudce nadechl. Hlas promluvil znovu.
Jsem Duch Země, Thralle, synu Durotanův. Jsem půda. která nese ovoce, tráva, která živí zvěř. Jsem skála, kosti celého světa. Jsem vše, co roste a žije v mých útrobách, ať je to červ, strom nebo květina. Ptej se.
Na co se mám ptát? pomyslel si Thrall.
Přepadl ho zvláštní pocit, skoro jako srdečný smích. Znát otázku je součástí zkoušky.
Thralla se zmocnila panika. Pak se uklidnil, přesně jak ho to Drek'Thar učil. V myslí se mu sama zformulovala otázka:
Půjčíš mi sílu a moc, když ji budu potřebovat pro dobro klanu a ty, kteří budou v nouzi?
Požádej, ozvala se odpověď.
Thrall začal dupat nohama. Cítil, jak v něm roste
síla, stejné jako vždy předtím, ale poprvé neměla nic společného s krvežíznivostí. Byla teplá a mocná a zdála se pevná jako kosti samotné země. Téměř ani nevnímal, že se půda pod ním chvěje, a oči otevřel, teprve až se mu k nosu donesla nesnesitelně sladká vůně.
Všude kolem něj byla země popraskaná a z každé sebemenší spáry mezi kamením vyrůstala květina. Thrall hleděl s otevřenu pusou.
Přislíbil jsem ti svou pomoc, pro dobro klanu a pro ty, kdo ji budou potřebovat. Cti mne a ten dar je tvůj.
Thrall cítil, jak síla ustupuje a nechává ho stát. třesoucího se v šoku z toho, jakou moc chvíli ovládal. Měl však jen několik chvil, aby mohl žasnout, neboť se mu v hlavě ozval druhý hlas.
Jsem Duch Vzduchu. Thralle. synu Durotanův. Jsem vítr, který chladí rozpálenou zem. plní tvé plíce a dává ti život. Nosím ptáky a hmyz stejně jako draky a všechny věci. které se odváží vystoupat do mých výšin. Ptej se.
Tentokrát už Thrall věděl, co má dělat, a položil stejnou otázku. Pocit síly. který ho naplnil, byl tentokrát jiný - lehčí, svobodnější. Dokonce i když měl zakázáno mluvit, nedokázal zastavit smích deroucí se mu hluboko z duše. Cítil, jak ho hladí teplý vítr a přináší k jeho nosu všemožné vůně, a když otevřel oči. vznášel se vysoko nad zemí. Drek'Thar byl tak hluboko pod ním, že připomínal dětskou hračku. Ale Thrall se nebál. Duch Větru ho podrží; zeptal se ho a on odpověděl.
Pomalu klesal, až ucítil pod nohama pevnou zem. Vítr ho ještě naposledy pohladil po tváři a utišil se.
Thralla znovu naplnil pocit moci a tentokrát to až bolelo. Vnitřnosti měl v jednom ohni a na zelené kůži mu vyrašily kapičky potu. Cítil téměř neodolatelnou touhu vrhnout se do nedalekých sněhových závějí. To byl Duch Ohně a on žádal o jeho pomoc. Dostalo se mu odpovědi.
Nad Thrallem se ozvalo ohlušující zapraskání a on vyděšeně zaklonil hlavu. Na noční obloze tančily svůj nebezpečný tanec blesky. Thrall věděl, že je může ovládnout. Květiny, které prve vyrašily z popraskané země, zachvátily plameny a během okamžiku se proměnily v popel. Tohle byl nebezpečný živel a Thrall se snažil myslet na příjemné ohně, které ho i jeho klan zahřívaly a držely při životě. Požár kolem něj okamžitě ustal a proměnil se v malý. ohraničený a příjemné hřejivý oheň.
Thrall Duchu Ohně poděkoval a cítil, jak se vzdaluje. Cítil se vyčerpaný všemi těmi podivnými energiemi, které proudily skrz něj. aby ho vzápětí opustily, a byl rád, že už zbýval jen poslední živel.
Duch Vody do něj doslova vtekl a zchladil žár. který po sobě Duch Ohně zanechal. Thrall viděl oceán, i když u žádného nikdy v životě nebyl, a nechal svou mysl zkoumat jeho nekonečné hlubiny. Jeho kůže se dotklo něco chladného. Otevřel oči a zjistil, že hustě sněží. Jedinou myšlenkou proměnil snili v déšť a pak ho zastavil. Pocit přítomnosti Ducha Vody uvnitř něj ho uklidňoval a naplňoval energií zároveň. Pak ho nechal s upřímnými a hlubokými díky odejít.
Podíval se na Drek'Thara, ale šaman zavrtěl hlavou. „Tvá zkouška ještě neskončila.“ řekl.
A pak Thrallem otřásla moc takovou silou, že hlasitě vykřikl. Jistě, pátý živel.
Duch Divočiny.
My jsme Duch Divočiny, podstata a duše všech živých tvorů. Jsme nejmocnější ze všech, silnější než chvění Země. větry Vzduchu, plameny Ohně i než proudy Vody, Thralle. Pověz nám, proč si myslíš, že jsi hoden naší pomoci.
Thrall nemohl dýchat. Byl zcela omráčen mocí proudící skrz něj, ale bez jeho přičinění. Přinutil se otevřít oči a spatřil, jak kolem něj krouží podivná bílá stvoření. Jedno bylo vlk. druhé koza. třetí ork a pak ještě člověk a jelen. Uvědomil si, že každý živý tvor má svého ducha, a cítil, jak se ho zmocňuje zoufalství při představě, že by měl ovládnout všechny.
Duchové ho však naplňovali a znovu opouštěli rychleji, než by si dokázal představit. Thrall to vnímal, jako by do něj někdo bušil pěstmi, ale snažil se soustředit a oslovovat každého zvlášť a s úctou. Začínalo to však být nemožné a on klesl na kolena.
Vzduch naplnil příjemný zvuk a Thrall se přinutil zvednout hlavu, těžkou jako kámen.
Nyní klidné kroužili kolem něj a on věděl, že ho soudili a shledali hodným. Přímo před očima mu poskakoval přízračný jelen a Thrall věděl, že už nikdy nebude schopen zakousnout se do pečené, aniž by cítil jeho Ducha a poděkoval mu za výživu, kterou mu přinesl. Ucítil spříznění s každým orkem, který se kdy narodil, a dokonce i lidský duch připomínal spíš sladkou přítomnost Tarethy než Blackmoorovu temnou krutost. Všechno bylo jasné, přestože všude kolem byla tma; všechen život byl vzájemně propojen
a každý šaman, který by s tím řetězcem nezacházel s největší opatrností a úctou k jednotlivým Duchům byl odsouzen k záhubě.
A pak zmizeli. Thrall se zhroutil, naprosto vyčerpaný. Na rameni ucítil Drek'Tharovu ruku. Starý šaman s nim třásl. Pak mu pomohl se posadit. Thrall se nikdy v životě necítil tak slabý a bezmocný.
„Vedl sis dobře, dítě.“ řekl Drek'Thar a jeho hlas se třásl vzrušením. „Doufal jsem, že tě přijmou… Thralle, to musíš vědět. Už je to několik let, ne, desetiletí, co duchové nějakého šamana přijali. Zlobili se na nás kvůli temné dohodě těch černokněžníků a jejich zvrácené magii. Už žije jen velmi málo šamanů a všichni jsou nejméně stejně tak staří jako já. Duchové čekali na někoho skutečné hodného jejich darů: a ty jsi po dlouhé, dlouhé době první, komu byla prokázána ta čest. Bál jsem se, že duchové už s námi nikdy nebudou chtít spolupracovat, ale… Thralle. silnějšího šamana jsem za svůj život neviděl, a to jsi teprve na začátku.“
„Já… myslel jsem, že se budu cítit silný.“ koktal Thrall a hlas mu selhával. „Ale místo toho… jsem tak malý…“
„A to je důvod, proč jsi skutečně hoden.“ Drek'Thar Thralla plácl po tváři. „Durotan a Draka by na tebe byli pyšní.“