14. kapitola
S Duchy Země, Vzduchu, Ohně, Vody a Divočiny jako svými společníky se Thrall cítil silnější a daleko sebejistější než kdykoli dřív. Společně s Drek'Tharem se učil zvláštní „volání“, jak tomu starší říkali. „Černokněžníci je nazývají kouzly,“ řekl starý šaman Thrallovi, „ale my - šamani - používáme výraz 'volání'. Žádáme a síly, se kterými pracujeme, odpovídají. Nebo taky ne, jak se jim zlíbí.“
„A už se někdy stalo, že neodpověděly?“ zeptal se Thrall.
Drek'Thar mlčel. „Ano.“ řekl pomalu po chvíli. Seděli v Drek'Tharově jeskyni a rozmlouvali dlouho do noci. Tyhle rozhovory byly Thrallovi vzácné a vždy pro něj znamenaly spoustu nových vědomostí.
„Kdy? Proč?“ chtěl vědět Thrall a okamžitě dodal: „Tedy pokud o tom chceš mluvit.“
„Nyní jsi šaman, přestože teprve novic,“ řekl Drek'Thar. „Je správné, že chápeš naše hranice. Stydím se, že musím přiznat, že já sám jsem nejednou žádal přinejmenším nehodné věci. Nejprve jsem chtěl, aby tábor lidí zničila povodeň. Byl jsem rozzlobený a plný hořkosti, protože zabili mnoho naších orků. Ale bylo tam příliš mnoho zraněných, a navíc ženy a děti. takže voda to neudělala.“
„Ale povodně přicházejí stále.“ řekl Thrall. „A mnoho nevinných umírá, aniž by to něčemu sloužilo.“
„Slouží to záměrům Ducha Vody a Ducha Divočiny.“ odpověděl Drek'Thar. „Neznám jejich potřeby a záměry. A oni se mi s nimi nesvěřují. Tehdy to neodpovídalo záměrům Ducha Vody a on odmítl zaplavit a utopit stovky lidí. které považoval za nevinné. Později, až ze mě vztek vyprchal, jsem pochopil, že Duch Vody měl pravdu.“
„A kdy ještě?“
Drek'Thar zaváhal. „Zřejmě si myslíš, že jsem byl vždy starým duchovním vládcem svého klanu.“
Thrall se zasmál. „Nikdo se nerodí starý, Moudrý.“
„Někdy si přeji, aby to tak bylo. Ale i já jsem byl kdysi mladý, stejně jako ty, a v žilách mi kolovala horká krev. Měl jsem družku a dítě. Zemřeli.“
„V bitvě proti lidem?“
„Nic tak vznešeného. Jednoduše onemocněli a všechny mé prosby k živlům byly marné. Zuřil jsem.“ I po těch letech byl v jeho hlase zármutek. „Žádal jsem, aby duchové vrátili životy těch. které mi vzali. Rozzlobili se na mě a mnoho let neodpovídali na má volání. Kvůli mé sobecké prosbě, aby se mí milovaní vrátili mezi živé, trpělo mnoho členů mého klanu nemožností vyvolat duchy. Když jsem pochopil bláhovost svého požadavku, prosil jsem duchy za odpuštění. Odpustili mi.“
„Ale… to je přece přirozené přát si, aby tví milovaní zůstali naživu,“ řekl Thrall. „Duchové přece něco takového museli pochopit.“
„Ale ano, pochopili. Má první prosba byla pokorná a živel mě trpělivě a se soucitem vyslechl, než odmítl. Má další prosba už byla spíše ve vzteku vyřčený požadavek a Duch Divočiny se urazil, že si dovoluji zneužívat vztahu mezi šamanem a živlem.“
Drek'Thar položil Thrallovi ruku na rameno. „Je velmi pravděpodobné, že rovněž zažiješ bolest ze ztráty někoho blízkého. Thralle. Musíš pochopit, že Duch Divočiny má své důvody dělat to. co dělá. a ty je musíš respektovat.“
Thrall přikývl, ale osobné naprosto cítil s Drek'Tharovou touhou a nevinil ho za to, že kvůli svému utrpení rozzlobil duchy.
„Kde je Moudré ucho?“ zeptal se. aby změnil téma.
„Nevím.“ Drek'Thara jako by to nezajímalo. „Je můj společník, ne otrok. Odchází, kdy se mu zlíbí, a stejné tak se vrací.“
Jako by ho Snowsong chtěla ujistit, že ona nikam nejde, položila Thrallovi hlavu na koleno. Poškrábal ji za ušuma, popřál svému učiteli dobrou noc a vrátil se do své jeskyně, aby se trochu vyspal.
Dny ubíhaly celkem jednotvárně. Thrall nyní trávil většinu času studiem s Drek'Tharem, i když příležitostně se vydával i na lov. Využíval svého nového spojenectví s přírodními živly, aby pomohl svému klanu. Žádal Ducha Země o radu. kde jsou stáda, žádal Ducha Vzduchu, aby změnil směr větru a jejich pach je neprozradil kořisti. Jen jedinkrát žádal o pomoc i Ducha Divočiny, když se zásoby povážlivě tenčily a oni neměli štěstí v lovu.
Věděli, že někde blízko se pohybuje vysoká. Našli ohryzanou kůru ze stromů a čerstvé bobky. Ta opatrná stvoření se jim však už několik dní vyhýbala. Orkové měli prázdná břicha a jídlo jim zkrátka úplně došlo. Zejména děti začínaly nebezpečně hubnout.
Thrall zavřel oči a rozšířil svou mysl. Duchu Divočiny, který vdechuješ život všem tvorům, žádám tě o pomoc. Nevezmeme si víc, než kolik potřebujeme, abychom nasytili ty, kdo v našem klanu hladoví. Prosím tebe. Duchu jelena, aby ses pro nás obětoval. Nepromarníme ani kousek z tvého šlechetného daru a navždy tě budeme ctít. Na oběti tvého jediného života závisí mnoho jiných.
Doufal, že volil slova dobře. Myslel je ze srdce a s úctou, ale ještě se nikdy o nic takového nepokoušel. Když však otevřel oči, uviděl ani ne na dva metry před sebou stát bílého jelena. Zdálo se, že jeho společníci ho nevidí. Jelenovy oči se setkaly s Thrallovými a zvíře sklonilo hlavu. Pak odběhlo a ve sněhu po něm nezůstala ani stopa.
„Pojďte za mnou.“ řekl Thrall. Jeho společníci ho okamžitě poslechli. Nějakou dobu šli, když uviděli ve sněhu ležet velkého zdravého jelena. Jednu nohu měl zkroucenou v nepřirozeném úhlu a jeho hluboké hnědé očí byly plné hrůzy. Kolem něj byl navátý sníh a bylo zřejmé, že nemůže vstát.
Thrall k němu došel a instinktivně ho na dálku uklidňoval. Neboj se. řekl jelenovi. Tvé bolesti bude brzy konec a tvůj život dostane nový smysl. Děkuji ti,
Bratře, za tvou oběť.
Jelen se uklidnil a sklopil hlavu. Thrall se jemné dotkl jeho krku. Rychle, aby nezpůsobil bolest, škubnul. Zvedl hlavu a všiml si, že na něj ostatní užasle shlíží. On však věděl, že to nebylo z jeho vůle, nýbrž z vůle samotného jelena, že se jeho lid dnes večer nají.
„Vezmeme toto zvíře a sníme jeho maso. Z jeho kostí uděláme nástroje a z jeho kůže šaty. Tak uctíme památku toho, kdo nás sám poctil šlechetným darem.“
Thrall společně s Drek'Tharem posílal energii semínkům v půdě. aby vyrostla v silné rostliny a aby na jaře, jež bylo už tak blízko, vykvetla a nasytila dosud nenarozená stvoření, ať již to byl jelen nebo koza. kdo teprve rostl v matčině lůně. Společné prosili Vodu. aby ušetřila vesnici jarních záplav a lavin, které byly stále větším nebezpečím. Thrall neustále sílil a stával se schopnějším a byl tak zabraný do své nové role, že když spatřil první žluté a fialové kvítky vykukující z tajícího sněhu, úplně ho to překvapilo.
Když se vrátil ze své procházky, na které chtěl nasbírat nějaké byliny, jež pomáhaly šamanovi navázat kontakt s živly, s překvapením zjistil, že Frostwolfové mají dalšího hosta.
Tenhle ork byl mohutný, třebaže nešlo kvůli dlouhému plášti, do kterého byl zahalený, poznat, jestli díky svalům nebo tuku. Přibelhal se k ohni a jako by necítil teplo přicházejícího jara.
Snowsong odběhla přivítat se dotykem čenichu a vrtěním ocasem s Moudrým uchem, který se konečné vrátil. Thrall se otočil k Drek'Tharovi.
„Kdo je ten cizinec?“ zeptal se tiše.
„Poustevník,“ odpověděl Drek'Thar. „Neznáme ho. Říká, že ho našel Moudré ucho někde hluboko v horách a přivedl ho sem, do bezpečí.“
Thrall se podíval na misku s polévkou, kterou cizinec svíral v jedné ruce - projev slušností od zbytku klanu. „Vítáte ho daleko uctivěji, než jste přivítali mne.“ řekl, ne zcela bez stopy roztrpčení.
Drek'Thar se zasmál. „On přišel jen požádat, aby mohl několik dní zůstat, než se vydá dál. Nepřišel s roztrhaným znakem Frostwolfů a s žádostí, aby ho klan přijal. A navíc přišel na jaře. když máme o co se rozdělit, ne na začátku zimy.“
Thrall musel uznat, že má šaman pravdu. Obezřetně, aby se zachoval správně, se posadil vedle cizince. „Buď pozdraven, cizince. Jak dlouho už jsi na cestách?“
Ork se na něj podíval z pod velké kapuce. Pohled jeho šedých oči byl ostrý, přestože odpověděl zdvořile, téměř uctivě.
„Déle, než si dokážu vybavit, mladíku. Jsem vašim dlužníkem. Myslel jsem si, že klan Frostwolf je jen legendou vyprávěnou Gul'danovými nohsledy, aby zastrašili ostatní orky.“
V Thrallovi se ozval pocit soudržnosti s klanem. „Byli jsme nespravedlivě posláni do vyhnanství a dokázali jsme, že jsme hodní být orky tím, že jsme i na tak drsném místě přežili.“ odpověděl.
„Pochopil jsem však dobře, že ještě před nedávnem jsi zde byl stejným cizincem jako já?“ řekl cizinec. „Už o tobě mluvili, mladý Thralle.“
„Doufám, že jen v dobrém.“ odpověděl Thrall, ne zcela jistý si tím, co má říct.
„Dost dobře.“ odpověděl cizinec tajemně. Vrátil se ke své misce. Thrall si všiml, že jeho ruce jsou velice silné.
„A z kterého klanu pocházíš ty, příteli?“
Ruka s plnou lžící se zastavila na půli cesty do úst. „Nemám klan. Toulám se sám.“
„Všechny je zabili?“
„Zabili nebo odvedli nebo jsou mrtví tam, kde je podstata života… v duši,“ odpověděl ork s bolestí v hlase. „Nemluvme už o tom.“
Thrall naklonil hlavu na stranu. Cítil se v přítomnosti toho cizince nesvůj, a zároveň v něm hlodala zvědavost. Něco na něm nebylo v pořádku. Vstal, kývl hlavou a přešel k Drek'Tharovi.
„Měli bychom ho mít na očích,“ řekl Thrall svému učiteli. „Něco na tom poustevníkovi se mi nelíbí.“
Drek'Thar zaklonil hlavu a zasmál se. „Podezřívali jsme tebe. když jsi přišel, a přesto jsi dnes jediný, kdo tomu hladovému cizinci nevěří. Thralle, musíš se toho ještě tolik učit.“
Večer toho dne Thrall při večeři cizince nespouštěl z očí, dával si však pozor, aby to nebylo příliš nápadné. Měl velký pytel, na který nedovolil nikomu sáhnout, a nikdy nesundával kapuci. Slušně odpovídal na všechny otázky a stručně se zmínil i o sobě. Thrall se dozvěděl jen to, že už je poustevníkem dvacet let a žije ze vzpomínek na staré časy, aniž by udělal cokoli. aby se je pokusil vrátit.
V tu chvíli se Uthul zeptal: „Viděl jste někdy internační tábory? Thrall říká, že orkové tam uvěznění přišli o sílu vůle.“
„Ano, a není na tom nic divného.“ řekl cizinec. „Už stejně není o co bojovat.“
„Je toho spousta.“ řekl Thrall impulzivně. „Svoboda. Vlastní zem. Vzpomínka na náš původ.“
„A přesto se vy. Frostwolfové. skrýváte tady v horách.“ odpověděl cizinec.
„Stejně jako se ty skrýváš na jihu!“ opáčil Thrall.
„Ale já nemám v úmyslu vyprovokovat orky, aby se postavili svým pánům a přestali být otroky.“ odpověděl naprosto klidným hlasem cizinec.
„Nebudu tady dlouho.“ řekl Thrall. „Až přijde jaro. vrátím se k dosud neporaženému Gromu Hellscreamovi a pomůžu jeho statečnému klanu Warsong zničit ty tábory. To dodá naším bratrům sílu povstat proti lidem, kteří nejsou jejich pány, ale jen ubohými zbabělci a tyrany!“ Thrall už stál. neboť ho vztek z urážky, již si ten cizinec dovolil vyslovit, zvedl z místa. Stále čekal, že ho Drek'Thar okřikne, ale starý ork nic neříkal. Škrábal svého vlčího společníka za ušima a poslouchal. Ostatní Frostwolfové vypadali fascinováni výměnou názorů mezi těmi dvěma a nevměšovali se mezi ně.
„Grom Hellscream.“ zavrčel cizinec a opovržlivě mávl nikou. „Démonem ovládaný snílek. Ne, tví Frostwolfové dělají dobře, když zůstávají tady, stejné jako já. Už jsem viděl, co lidé dokáží, a je lepší se jim vyhnout a najít si nějaké tiché místo, kde tě nenajdou.“
„Mě lidé vychovali a věř mi, že nejsou neporazitelní!“ zařval Thrall. „A řekl bych, že ani ty, zbabělče!“ „Thralle…“ ozval se konečně Drek'Thar. „Ne, mistře Drek'Thare, nebudu zticha. Tenhle… tenhle… on přišel a žádal nás o pomoc, jí u našeho ohně a odvažuje se urážet náš klan i svou vlastní rasu. To nestrpím. Nejsem náčelník, ani si na něco takového nedělám nárok, i když bych mohl. Ale dělám si nárok na své právo vyzvat toho cizince na souboj a naservírovat mu ta jeho slova nasekaná na ostří svého meče!“
Čekal, že se ten zbabělý poustevník vyleká a požádá o odpuštění. Místo toho se cizinec od srdce zasmál a vstal. Byl téměř stejně vysoký jako Thrall a ten konečně viděl, co má pod pláštěm. Ke svému úžasu zjistil, že tenhle arogantní cizinec je celý oděný do černé plátové zbroje zdobené mosazí. Kdysi dávno musel být pohled na tu zbroj ohromující, ale přestože stále ještě působila ohromným dojmem, pláty už měly své za sebou a mosazné ozdoby by potřebovaly vyleštit.
Cizinec ze sebe vydal válečný výkřik, otevřel vak. který s sebou nosil, a vytáhl největší válečné kladivo, jaké Thrall kdy v životě viděl. Pak ho s neuvěřitelnou lehkostí zvedl a výhružně zamával směrem k Thrallovi.
„Tak se podíváme, jestli mě dostaneš, štěně!“ zařval.
I ostatní orkové hlasitě vykřikli a Thrall už podruhé během krátké chvíle zažil naprostý šok. Místo aby se totiž postavili po bok svého druha, začali Frostwolfové ustupovat. Někteří dokonce padali na kolena. Jediná Snowsong zůstala s ním, postavila se mezi něho a cizince a divoce cenila zuby.
Co se to dělo? Otočil se na Drek'Thara. který se zdál být klidný a uvolněný.
Budiž tedy. Ať už je tenhle cizinec kdokoli, urazil Thralla i klan Frostwolf a mladý šaman byl připravený bránit svou i jejich čest svým životem.
Neměl žádnou zbraň, ale Utnul mu do natažené ruky podal dlouhé ostré kopí. Thrallovy prsty ho sevřely. Pak začal dupat.
Thrall cítil, jak mu Duch země udiveně odpovídá. Odmítl jeho pomoc, jak jen nejuctivěji to dokázal, neboť nechtěl živel urazit. Tohle nebyla bitva s živly; nepotřeboval nic důležitého. Jen dát jednomu arogantnímu cizinci lekci, kterou už zřejmé potřeboval.
I tak však ucítil, jak se mu země pod nohama třese. Cizinec se zatvářil překvapeně, pak však jakoby potěšeně. Než se Thrall stačil pořádně připravit, cizinec zaútočil.
Thrall nastavil ráně kopí, ale přestože to byla dobrá zbraň, nikdy nemohla zastavit tak obrovské kladivo. Kopí se rozlomilo ve dví jako suchá větvička. Thrall se rozhlédl, ale jiné zbraně tam nebyly. Připravil se na další ránu a rozhodl se, že použije taktiku, se kterou měl vždy úspěch, když bojoval beze zbraně proti dobře ozbrojenému protivníkovi.
Cizinec znovu máchl kladivem. Thrall se mu vyhnul a uchopil topůrko s cílem vytrhnout zbraň cizinci z nikou. K jeho překvapení v okamžiku, kdy kladivo sevřel, cizinec prudce trhnul. Thrall přepadl dopředu a jeho protivník se s rozkročenýma nohama postavil nad jeho ležícím tělem.
Thrall sebou mrsknul jako ryba a podařilo se mu odvalit na bok a zároveň chytit cizincovu nohu mezi své kotníky. Škubnul a cizinec ztratil rovnováhu. Nyní leželi oba na zemi. Thrall udeřil pěstí svého protivníka do zápěstí ruky, kterou svíral kladivo. Cizinec zavrčel a instinktivně povolil sevření. Thrall se chopil příležitosti i kladiva, vyskočil na nohy a zamával zuřivě ukořistěnou zbraní nad hlavou.
Vzpamatoval se právě včas. Už se chystal rozdrtit strašlivou kamennou zbraní cizincovu lebku. Ale byl to přeci jenom ork. ne lidský nepřítel na bitevním polí. Byl to host v jeho táboře a válečník, na kterého by byl hrdý. kdyby společně vyrazili dobýt jeden z táboru a osvobodit své uvězněné druhy.
Váhání a neuvěřitelná tíha zbraně způsobily, že zavrávoral. Přesně tohle cizinec potřeboval. Zavrčel a použil stejný chvat, jako Thrall prve na něj. Prudce kopl a podrazil Thrallovi nohy. Thrall spadl, ale kladivo nepouštěl. Než si stačil uvědomit, co se děje, seděl cizinec na něm a držel ho pod krkem.
Thrall najednou viděl radě. Zvítězil v něm instinkt a prudce se otočil. Tenhle ork byl skoro stejně velký jako on, a navíc měl zbroj, ale Thrallova obrovská touha po vítězství spolu s poněkud větší váhou stačila právě na to, aby se překulil kolem svého protivníka a dostal ho pod sebe.
Najednou ucítil na svém těle cizí ruce snažící se ho odtrhnout. Zařval a vzepřel se. Krvežíznívost v něm probuzená žádala satisfakci. Muselo přijít osm orků. aby ho dostali na zem a drželi tak dlouho, než začal opět vidět normálně a dech se mu zklidnil. Když dal kývnutím najevo, že je v pořádku, vstali a nechali ho si sednout.
Cizinec stál nyní přímo před ním. Přistoupil ještě blíž a jeho tvář byla nyní jen centimetry od Thrallovy. Ten jeho pohled hrdé opětoval.
Cizinec se postavil v celé své obrovské kráse a začal se dunivě smát.
„Trvalo dlouho, než se mi někdo dokázal byť jen postavit,“ zahřměl vesele, zřejmě nijak zvlášť roztrpčený, že ho Thrall před chvílí málem zarazil do země. „A ještě déle trvalo, než mě někdo dokázal přemoci, třebaže jen v přátelském souboji. Dokázal to jen tvůj otec, mladý Thralle. Ať jeho duch odpočívá v pokoji. Zdá se, že Hellscream nelhal. Našel jsem svého zástupce.“
Podal Thrallovi raku. Thrall na ni hleděl a vyštěkl. „Zástupce? Porazil jsem tě, cizinče, navíc tvou vlastní zbraní. Nevím, podle jakého pravidla je vítěz až na drahém místě!“
„Thralle!“ Drek'Thar zahřměl jako blesk z čistého nebe.
„On to ještě nechápe.“ smál se cizinec. „Thralle, synu Durotanův, ušel jsem dlouhou cestu, abych tě našel, abych se přesvědčil, že zvěsti nelhaly - že ještě existuje ork, který by byl hoden toho, aby se stal mým zástupcem, a který by společně se mnou osvobodil orky z táborů.“
Odmlčel se, ale jeho oči se smály dál.
„Mé jméno, synu Durotanův, je Ogrim Doomhammer.“