ŽIJEME WARCRAFTEM

Od doby. kdy poručík Blackmoore našel opuštěné orkské nemluvně a zároveň i možné naplnění svých tužeb, uplynulo již víc než deset let.
Byly to pro Thrallova pána plodné a šťastné roky a stejně tak vlastně pro celé lidstvo. Z Aedelase Blackmoora. kdysi poručíka, nyní generála, si kvůli jeho „domácímu orkovi“ nejprve dělali legrací, když ho přivedl do Durnholdu. hlavně proto, že se ze začátku zdálo, že to malé nepřežije. Díky Světlu za paní Foxtonovou a její nalitá ňadra. Blackmoora by ani nenapadlo hledat nějakou lidskou ženu ochotnou kojit orka, ale její nabídka mu získala několik velice spokojených sloužících a zároveň mu zachránila krk. I z toho důvodu nešetřil na jejích potomkovi jídlem ani vzděláním, přestože to byla jenom holka.
Byl jasný den, bylo teplo, ale ne horko. Dokonalé počasí pro souboje. Markýzy zářily jeho barvami, rudou a zlatou, a poskytovaly mu příjemný stín. V mírném vánku něžně tančily prapory všech barev a k jeho uším doléhaly zvuky hudby a smíchu. V nosních dírkách ho příjemně dláždila vůně čerstvého ovoce, chleba a pečené zvěřiny. Všichni měli dobrou náladu. Po souboji ji někteří lidé asi ztratí, ale teď byli ještě všichni spokojení a plní očekávání.
Vedle něj ležel jeho mladý chráněnec, lord Karramyn Langston. Langston měl husté hnědé vlasy, které mu šly k tmavým očím, silnému zdravému tělu i nedbalému úsměvu. Byl Blackmoorovi plně oddán a byl to jediný člověk, kterému se Blackmoore svěřil se svými skutečnými plány. Už několik let sdílel Langston mnohé z Blackmoorových ideálů i jeho bezohlednost. Byli dokonalá dvojice. Langston na teplém sluncí usnul a nyní tiše pochrupoval.
Blackmoore sáhl vedle sebe a dopřál si další sousto pečeného bažanta spolu s pohárem červeného vína, rudého jako krev, která brzy zalije celou aréna Život byl fajn a s každým soubojem, který Thrall vítězně absolvoval, byl ještě lepší. Po každém zápase odcházel Blackmoore s plným měšcem. Jeho „domácí ork“. kdysi populární vtip, byl nyní jeho pýchou.
Jistě, většina těch, se kterými Thrall bojoval, byli jen lidé. Sice jedni z nejudatnějších, nejsilnějších a nejlstivějších, ale přesto stále jen lidé. Ostatní gladiátoři byli všichni brutální trestanci, kteří doufali, že si v aréně vybojují svobodu výměnou za peníze a slávu pro své patrony. Většina z nich se však prostě jen přestěhovala do jiného vězení. S koberci na stěnách a několika ženami v loži, ale i přesto stále do vězení.
Jen velmi málo patronů nechalo svůj zlatý důl odejít jako svobodného člověka.
Někteří z Thrallových protivníků však nebyli lidé. a to byly případy, kdy souboje začaly být skutečně vzrušující.
Blackmoora nijak netrápilo, že z orků byly nyní poražené, ponížené trosky spíš než majestátní a hrůzu nahánějící válečníci, jakými byli kdysi. Válka už dávno skončila a lidé slavně zvítězili. Nepřítel byl nyní odváděn do internačních táborů poslušně jako dobytek po dni tučné pastvy. Blackmoore se potěšené usmál. Nejvyšším velitelem táborů byl totiž on.
Zpočátku byl jeho plán vychovat orka jako vzdělaného loajálního otroka a nepřemožitelného válečníka. Chtěl Thralla posílat proti jeho vlastním lidem, pokud bylo tedy slovo „lidé“ použitelné pro ty tupé zelené hory masa, a teprve pak, až budou poražení, chtěl využít rozdrobené klany jako své loutky.
Ale Horda byla poražena Aliancí, aniž by Thrall okusil nějakou bitvu. Blackmoora to nejprve trápilo, ale pak mu hlavou bleskla jiná myšlenka, jak svého domácího orka využít. Vyžadovalo to trpělivost, tedy něco. čím Blackmoore nikdy neoplýval, ale odměna za ni bude daleko větší, než si zpočátku dokázal představit. Alianci už rozvracely vnitřní spory. Elfové pohrdali lidmi, lidé si tropili žerty z trpaslíku a trpaslíci nedůvěřovali elfům. Krásný trojúhelník nedůvěry a podezíravosti.
Zvedl se ze židle, aby viděl, jak Thrall poráží jednoho z největších a nejodpornějších chlapů, jakého kdy viděl. Ani tenhle člověk však nebyl pro toho nezastavitelného zeleného netvora žádným soupeřem. Zvedla se vlna jásotu a Blackmoore se jen usmál. Mávl na Tammise Foxtona a ten okamžitě přispěchal. „Můj pane?“
„Kolik je to dnes?“ Blackmoore věděl, že jeho hlas už nezní úplně jistě, ale bylo mu to jedno. Tammis už ho viděl i opilejšího, než byl dnes. Tammis už ho ukládal do postele opilejšího, než byl dnes.
V Tammisově škrobeném, trochu ustrašeném výrazu bylo snad ještě trochu více starostí než obyčejně. „Kolik čeho. můj pane?“ Jeho pohled sjel k láhvi a zpět k Blackmoorovi.
Blackmoora zaplavila vlna náhlého vzteku. Chytil Tammise pod krkem a přitáhl si ho na několik centimetrů před vlastní obličej.
„Počítáš ty flašky, ty ubohá napodobenino člověka?“ zasyčel, ale snažil se nezvyšovat hlas. Jedním z důvodů, proč měl nad Tammisem takovou moc. bylo možné veřejné ponížení: přestože byl Blackmoore opilý, nechtěl tuhle kartu ještě vytahovat. Často mu však posloužila jako výhrůžka, stejně jako nyní. Viděl, jak Tammis bledne. „Zaprodáš vlastní ženu, aby kojila zelené zrůdy, a dovoluješ si naznačovat, že mám chyby?“
Znechucen průsvitnou tváří svého sluhy ho odstrčil. „Chtěl sem jenom vědět, kolikrát už Thrall vyhrál.“
„O ano, pane, jistě. Půltucet už má za sebou.“ Tammis se odmlčel. Vypadal naprosto zdrceně. „Při vší úctě. pane. ten poslední mu dal docela zabrat. Jste si jistý, že chcete, aby bojoval ještě třikrát?“
Idioti. Blackmoore byl obklopen idioty. Když si seržant přečetl dnes ráno pořadí zápasů, i on přišel za Blackmoorem s tím, že si ten ork potřebuje alespoň chvíli odpočinout a jestli by nemohli nějak změnit seznam bojujících, aby si ten rozmazlenec mohl dát pauza
„Ale ne. Sázky proti Thrallovi s každým vyhraným zápasem rostou. A on nikdy neprohrál. Ani jednou. Jasně. Chci, aby toho nechal, a chci vrátit všem těm lidem jejich peníze.“ Znechucené poslal Tammise mávnutím ruky pryč. Thralla nebylo možné porazit. Tak proč odkládat na zítřek, co můžeš udělat dnes?
Thrall vyhrál i další zápas, ale i Blackmoore viděl, že už má dost. Přesunul si židli, aby lépe viděl. Langston ho napodobil. Následující souboj, osmý z devíti. které měl ork dnes naplánované, však přinesl něco, co Blackmoore ani nikdo z publika ještě neviděli.
Ten obrovský ork byl čím dál víc vyčerpaný. Jeho protivníky byly tentokrát dvě horské kočky chycené před dvěma týdny, mučené a trápené hladem až do dnešního rána. V okamžiku, kdy se dveře do arény otevřely, vrhly se na orka, jako by je někdo vystřelil z děla. Jejich krémově hnědé kožichy se proměnily v rozmazané šmouhy. Skočily obě naráz a Thrall pod jejich drápy a tesáky klesl.
Z davu přihlížejících se ozval vyděšený výkřik. Blackmoore vyskočil na nohy a okamžitě se musel chytit židle, aby nespadl. Všechny peníze…
A pak Thrall vstal! Zařval vztekem, setřásl ze sebe obě zvířata jako nějaké veverky, uchopil dva meče. které pro tento zápas dostal přidělené, a zamával s nimi s neuvěřitelnou rychlostí a zručností. Thrall nedělal rozdíl mezi levou a pravou nikou a ostré čepele se na slunci jen blýskaly. Jedna kočka už byla mrtvá a její dlouhé tělo leželo na zemi téměř přeťaté vedví jediným mocným švihem. Zbývající zvíře, které smrt jeho druha ještě víc rozzuřila, zaútočilo s novou sílou. Thrall mu tentokrát nedal možnost dostat se až k němu. Když se kočka odrazila s drápy i zuby vytasenými, Thrall už na ni čekal. Jeho meč sekl doleva, doprava a ještě jednou doleva. Kočka dopadla na zem ve čtyřech zkrvavených kusech.
„Viděls to?“ řekl Langston nadšeně. Publikum jásalo. Thrall, který obyčejně jejich výkřiky opětoval zdvižením pěstí nad hlavu a dupáním nohama tak, že se málem třásla země, se jen s námahou držel na nohou se shrbenými zády. Přerývaně dýchal a Blackmoore si všiml, že kočky mu na těle nechaly několik hlubokých krvácejících ran od drápů a zubů. Zatímco udiveně hleděl na svého drahocenného otroka. Thrall pomalu otočil odpornou hlavu a zadíval se přímo na Blackmoora. Jejích pohledy se setkaly a v těch orkových viděl Blackmoore bolest a vyčerpání… a nevyřčenou prosbu.
A pak Thrall, nepřemožitelný válečník, padl na kolena. Publikum znovu zahučelo. Blackmoore měl dokonce pocit, že zaslechl projevy soucitu. Langston nic neříkal, ale i jeho hnědé oči byly upřeny na generála. Zatracený Thrall! Byl to ork. Bojuje od svých šesti let. A většina soubojů dnes byla jen s lidmi. Sice s pořádnými chlapy, ale nic, co by se dalo srovnat s Thrallovou brutální silou. Tohle byl jen trik. jak se vyhnout poslednímu kolu. o kterém Thrall věděl, že bude ze všech nejtěžší. Ten sobecký tupý otrok! Beztak si jen chtěl zalézt zpátky do té svojí zatuchlé cely. číst si knížky a pořádné se nažrat. Dobrá. Blackmoore ho něco naučí.
V tu chvíli do arény skočil seržant. „Lorde Blackmoore!“ volal, dlaně kolem úst. aby ho bylo lépe slyšet. „Má jít i na ten poslední souboj?“
Blackmoorovy tváře zahořely. Jak se ten seržant může něco takového opovážit říct. úplně přede všemi! Blackmoore, který stále ještě nestál příliš jistě, sevřel pevněji levou nikou opěradlo židle. Langston se nenápadně posunul tak, aby ho mohl podepřít, kdyby to potřeboval. Blackmoore ho zastavil pohybem pravé paže a pak si ji položil na levé rameno. Ne.
Seržant na něj chvíli hleděl, jako by nevěřil tomu. co právě vidí. Pak přikývl a dal znamení, aby poslední souboj začal.
Thrall se namáhavě zvedl na nohy, jako by nesl na zádech tunu kamení. Do arény vběhlo několik chlapů. aby odneslo mrtvé kočky a odhozené zbraně. Pak podali Thrallovi zbraň, kterou měl pro tento souboj vybránu - řemdich, železnou kouli s hroty* připevněnou řetězem k silné dřevěné tyči. Thrall si zbraň vzal a pokusil se zaujmout výhružný postoj. I na tu dálku Blackmoore viděl, že se chvěje. Thrall obvykle před každým soubojem dupal. Ten pravidelný rytmus jednak rozvášnil dav a zároveň jako by Thrallovi pomáhal se soustředit. Teď měl však ork co dělat, aby vydržel stát na nohou.
Ještě jeden. To ta zrůda musí zvládnout
Dveře se otevřely, ale z temnoty za nimi se chvíli nevynořilo vůbec nic.
A pak to vyšlo ven. Dvě hlavy řvaly nesrozumitelné výhrůžky a bledé tělo se tyčilo nad Thrallem stejné jako orkovo nad lidmi. Mělo to pouze jedinou zbraň, stejně jako Thrall, ale pro tuhle bitvu to byla zbraň výhodnější - dlouhé, vražedně vypadající kopí. Díky jeho délce spolu s délkou ohromných paží bude ta zrůda schopná zaútočit na Thralla z daleko větší vzdálenosti. Thrall se naopak bude muset dostat blíž. aby netvora vůbec zasáhl.
To nebylo fér. „Kdo dal tomu ogrovi** kopí?“ Blackmoore se naklonil k Langstonovi. „Měl mít něco podobného jako to, co dostal Thrall!“ Blackmoore už se však nezmínil o tom, že i Thrall často býval vyzbrojen kopím nebo obouručním mečem, zatímco jeho lidští protivníci pouze sekerami nebo obyčejným mečem.
Ogr vkráčel do kruhové arény spíš jako nějaký válečný stroj než živoucí a dýchající bytost. Kopí namířil před sebe a jednu hlavu otočil k publiku, zatímco druhou pozoroval Thralla.
Thrall dosud takového tvora neviděl a na malou chvíli jen stál a užasle na něj hleděl. Pak se vzpamatoval, napřímil se a roztočil řemdich. Trhl hlavou dozadu, až mu všechny dlouhé černé vlasy spadly na záda, a vydal výkřik srovnatelný s ogrovým řevem.
Ogr zaútočil výpadem. V tom pohybu nebylo nic promyšleného, jen čistá brutální síla. Thrall se tomu chabému pokusu snadno vyhnul sehnutím, dostal se pod ogrovy paže a mocně švihl řemdichem.
Ogr zařval a na chvíli znehybněl, jak ho železná koule s ostny zasáhla do břicha. Thrall se kolem něj prudce obtočil, aby zaútočil znovu.
Než stačil ogr na jeho pohyb zareagovat, Thrall ho zasáhl do zad. Ogr padl na kolena, pustil kopí a snažil se rukama chytit za poraněné místo.
Blackmoore se usmál. Určitě tomu ubohému stvoření musel zlomit páteř. Tyhle souboje nemusely nutné končit smrtí - ve skutečnosti zabití protivníka bylo často doprovázeno nesouhlasným mručením publika, neboť řady dobrých gladiátorů se tak tenčily. Každému však bylo jasné, že smrt v ringu ničím neobvyklým není. Léčitelé se svými lektvary nebyli všemocní. A Blackmoore nedokázal soucítit s něčím takovým, jako byl ogr.
Jeho radost však neměla dlouhého trvání. V okamžiku, kdy se Thrall rozmachoval k další ráně. ogr vyskočil na nohy a zvedl ze země kopí. Thrall tentokrát mířil na hlavu. K úžasu všech přihlížejících, a očividně i Thralla, ogr jednoduše natáhl ohromnou paží a hravě odrazil železnou kouli, zatímco druhou nikou s kopím zaútočil.
Řemdich vyletěl Thrallovi z ruky. Ork ztratil rovnováhu a nedokázal se včas vzpamatovat. Přestože se zoufale pokusil otočkou uniknout, kopí ho zasáhlo do hrudi jen několik centimetrů od levého ramene. Zařval bolestí. Ogr na kopí zatlačil a zároveň se k Thrallovi přibližoval, takže hrot prošel úplně skrz. Thrall spadl na záda a kopí ho doslova přišpendlilo k zemi. V tu chvíli na něj ogr skočil a naprosto nepříčetně začal do bezmocného orka bušit. Hrůzu okamžiku doplňovalo ogrovo strašlivé chraptivé ječeni.
Blackmoore se jen vyděšeně díval. Ork dostával nářez jako nějaké malé dítě. Aréna gladiátorů, jeviště pro největší bojovníky království, kteří zde zápasili a předváděli všechnu svou sílu, statečnost i um, se změnilo v obyčejnou ohradu, kde jedno zvíře mlátilo druhé, slabší.
Jak mohl Thrall dovolit, aby se něco takového stalo?
Do arény rychle vběhli muži. Ostrými tyčemi se pokoušeli přimět ogra, aby svou oběť nechal být. Ten, rozzuřený jejich škádlením, nechal zkrvaveného orka ležet a pustil se za nimi. To už však tři jiní měli připravenou magickou síť, která rozzuřeného ogra okamžitě znehybnila a přilepila mu paže k tělu. Zmítal se v síti jako právě vylovená ryba a muži ho ne zrovna ohleduplně, odtáhli na káru a pak z arény ven.
I Thralla jednoduše odvezli, přestože daleko šetrněji. Na tom měl zásluhu jeho patron. Blackmoore si však zároveň uvědomoval, že kvůli tomuhle souboji přišel o všechny peníze, které na Thralla dnes vsadil. Stejně tak spousta jeho společníků a on na svých zádech cítil jejich rozzuřené pohledy. Thralle. Thralle. Thralle…“
Thrall ležel na slámě, která mu měla posloužit za lůžko, a sípavě dýchal. Nikdy ho nenapadlo, že by něco mohlo takhle bolet. Přál si, aby upadl do bezvědomí: bylo by to mnohem snazší.
Na druhou stranu nechtěl ještě dovolit, aby upadl do příjemné temnoty. Brzy tu budou léčitelé. Blackmoore je vždy posílal, když byl Thrall zraněn. Blackmoore se na něj vždycky přišel podívat a Thrall dychtivě čekal na slova útěchy svého pána. Prohrál sice souboj a bylo to poprvé, ale Blackmoore ho jistě přijde pochválit, že vyhrál těch osm ostatních. A navíc všechny za sebou. To bylo neslýchané a Thrall to věděl. Stejně tak Thrall věděl, že by toho ogra porazil, kdyby to byl jeho první, druhý nebo třetí souboj toho dne, snad dokonce i kdyby byl šestý. Nikdo však po něm nemohl chtít, aby zvítězil po rekordních osmi zápasech. Při dalším návalu bolestí musel zavřít oči. To pálení v hrudi bylo nesnesitelné. Kde byli ti léčitelé? Už by tu měli být. Věděl, že zranění jsou tentokrát vážná. Odhadoval, že má několik zlomených žeber, zlomenou nohu, na několika místech sečné rány a samozřejmě strašlivou díru v rameni po tom kopí. Jestli má zítra znovu bojovat, měli by si léčitelé pospíšit.
Thrall slyšel, jak někdo odemyká dveře, ale nedokázal zvednout hlavu, aby se podíval kdo.
„Léčitelé přijdou.“ ozval se Blackmoorův hlas. Thrall se napjal. Jeho pán špatně artikuloval a v jeho hlase bylo opovržení. Thrallovi se rozbušilo srdce. Prosím, teď ne… teď ne…
„Ale nebude to tak brzo. Chci, abys trpěl, ty parchante.“
Pak Thrall stačil jen zaúpět bolestí, jak ho pánova noha zasáhla do břicha. Ta bolest byla nesnesitelná, daleko horší však byl šok ze zrady. Proč ho Blackmoore kopal, když byl tak těžce raněný? Copak neviděl, jak skvěle bojoval?
Přestože hrozilo, že ztratí bolestí vědomi, zvedl hlavu a pohlédl do Blackmoorových vodnatých oči. Tvář toho člověka byla zkřivená vztekem a v okamžiku, kdy se mu Thrall podíval do očí. Blackmoore ho udeřil pěstí do obličeje. Vše na chvíli potemnělo, a když se Thrallovi vrátil alespoň sluch, Blackmoore stále ještě zuřil…
„…přišel o tisíce, slyšíš mě, o tisíce! Co to s tebou je? Byl to jenom malý obyčejný souboj!“
Na Thrallovu hlavu stále dopadaly rány a ork se pomalu začínal ztrácet. Měl pocit, jako by mu tělo už nepatřilo, a Blackmoorovy kopance už spíš připomínaly nějaké klepám na prázdnou schránku. Cítil, jak mu na tváři zasychá krev.
Blackmoore ho viděl. Věděl, jak vyčerpaný musel Thrall být. Díval se na něj přece celou dobu. co vyhrál v osmi z devíti zápasů. Nikdo přece nemohl čekat, že by Thrall ten devátý souboj vyhrál. Dal do toho všechno a prohrál se ctí. A Blackmoorovi to ani tak nestačilo.
Rány konečně ustaly. Thrall uslyšel kroky a jednou větu: „Ať si to užijí i ostatní.“
Dveře se nezavřely. Thrall uslyšel další kroky. Nedokázal už zvednout hlavu, přestože to zkoušel. Před očima se mu objevilo několik páru těžkých vojenských bot. Až teď si Thrall uvědomil, co znamenal Blackmoorův rozkaz. Jedna bota se mírně rozmáchla a pak zasáhla Thralla do obličeje.
Svět zbělal, pak zčernal a nakonec zmizel.
Thrall se probudil do tepla. Bolest, která se zdála, že nikdy neustoupí, byla pryč. Seděli u něj tři léčitelé a ošetřovali mu rány mastmi. Dýchalo se mu nyní daleko lépe a měl tušení, že jeho žebra už jsou v pořádku. Na probodnuté rameno mu dávali něco, co pěkně a sladce vonělo; to muselo být jeho nejvážnější zranění.
Přestože se ho dotýkali velíce jemně a jejich mastí ho zbavovaly bolesti, nebyla v těchto mužích ani stopa soucitu. Léčili ho, protože jim za to Blackmoore zaplatil, ne z chutí pomocí trpícímu. Dříve býval tak naivní, že jim za jejich snahu poděkoval. Jeden z mužů v úžasu nad jeho slovy zvedl hlavu.
V léčitelově hlase bylo pohrdání. „Nic si nenalhávej, obludo. Jak přestanou cinkat zlaťáky, nebudou ani masti. Být tebou, neprohrávám.“
Tehdy sebou nad těmi slovy škubnul, teď už však neznamenala nic. Thrall chápal. Chápal už spoustu věcí. Bylo to, jako by jeho zrak byl zamlžený a ta mlha se najednou zvedla. Ležel tiše, dokud neskončili. Pak se prostě zvedli a odešli.
Thrall se posadil a byl překvapený, že vedle sebe vidí stát seržanta s chlupatýma rukama zkříženýma na pnou. Thrall nic neříkal a uvažoval, jaké mučení ho asi čeká teď.
„Odtrhl jsem je od tebe.“ řekl seržant tiše. „Ale už se stačili pobavit. Blackmoore měl ňáký… vyřizování… chtěl se mnou vo něčem mluvit. Je mi to líto, chlapče. Fakt. Dneska si mě v tý aréně nadchnul. Blackmoore by sakra na tebe měl bejt pyšnej. A místo toho…“ Hlas se mu zadrhl. „No, chtěl sem jenom, abys věděl, že sis nezasloužil, co ti udělal. Udělali. Vedl sis dobře, chlapče. Fakt dobře. Teďka se trošku vyspi.“
Vypadalo to, že chce ještě něco říct. pak ale kývl hlavou a odešel. Thrall si zase lehl a jen okrajově zaregistroval, že mu vyměnili slámu. Byla čistá a čerstvá, už na ní nebyla jeho krev.
Vážil si toho. co pro něj seržant udělal, a věřil mu. Ale to bylo příliš málo. A příliš pozdě.
Už se nenechá takhle zneužívat. Kdysi se málem plazil po kolenou, aby se stal lepším, aby si zasloužil lásku a uznání, které tak zoufale potřeboval. Teď mu bylo jasné, že tady je nikdy nenajde. Ne, dokud bude patřit Blackmoorovi.
Nebude spát. Využije ten čas. aby vymyslel plán. Vyndal z vaku tabulku a rydlo a napsal jedinému člověku, kterému mohl věřit - Tari.
Příští temný měsíc uteču.