Úvod
Slovo
Překladatele
Světy vytvořené firmou Blizzard mají jednu společnou věc: nádherné poetická jména většiny postav i reálií vytvořená většinou složením dvou slov způsobem spíše blízkým němčině než angličtině. Jména jako Doomhammer (Kladivo přinášející zkázu), Deathwing (Ten, na jehož křídlech přichází smrt), či Kara Nightshadow (Noční stín) ve mně na první pohled vyvolávají nádherné představy a asociace. Autoři se zde jisté nechali inspirovat svými americkými prapředky, které evropští přistěhovalci jaksi nedopatřením téměř vyhladili (myslím indiány). Kevin Costner jako Ten, který tančí s vlky, by mohl vyprávět.
Jak je to však se čtenáři, kteří nemají angličtinu zažitou hluboko v krví a musí se spolehnout na můj překlad v poznámce pod čarou? Nebylo by lepší jména přeložit a číst v celé knize věty typu: …a Ta, jež běží s větrem o závod (Vereesa Windrunner z knihy Warcraft - Den draka) tasila meč a neohroženě se postavila rudému draku připravená doběhnout na samotný konec svého života? Takhle vytržená z kontextu vypadá věta bezesporu krásně, ale věřte mi, že po několika stranách by se celá poetika ztratila v krkolomných pokusech ta nádherná jména skloňovat, oslovovat jejích nositele či prosté jen v jejich délce. byť by to byla jen dvě slova (Doomhammer - Kladivo zkázy). Existuje ještě jedna možnost, a to napodobit originální způsob tvoření jmen a z Vereesy Windrunner udělat Větroběžku (Větroběhnu) z Deathwinga Smrti-křídlo nebo třeba z Hellscreama Peklořvouna. To bych však konkuroval panu Kantůrkovi a jeho překladu obyvatel Zeměplochy, což je přeci jenom trochu jiný žánr.
Je zvláštní, jak si v mých hodinách angličtiny studenti snaží přizpůsobit vlastní jména jazyku, ve kterém hovoří. Z Honzíků se stávají Johnové, z Elišky je rázem Miss Elizabeth, o příjmeních ani nemluvím. Proč to? Objevují se snad u nás v novinách jména jako Jirka Křak (George Bush), Jásající Zlatohorská (Whoopi Goldberg) nebo Nikolka Klec (Nicolas Cage)? Jméno je jméno a až na geniální výjimky (již zmíněná Zeměplocha) by se nemělo překládat. A nedělám to ani já. třebaže kolikrát mě z jejich skryté poezie bolí u srdce. Dovolil jsem si jedinou výjimku - Moudré ucho, Drek'Tharova vlka. Ani nevím proč. Snad zněl originál Wise Ear v těch dvou slovech až příliš nepřeložené.
Ale nezoufejte. Poetika není otázkou slov, ale lidské duše. Když se do příběhu ponoříte, věřte, že přestože na papíře bude stát Doomhammer, pro vás to klidné může být Kladivo přinášející zkázu.
A pokud byste cítili potřebu se k mým slovům jakkoli vyjádřit, budu jen rád. Má emailová adresa, netolicka@yahoo.com, je vám k dispozici.
Jan Netolička
Copyright © 2001 Blizzard Entertainment
Translation © 2004 Jan Netolička
Cover © Sam Didier
ISBN 30-86354-35-0
Prolog
Přišli, když je Gul'dan zavolal Ti, kteří ochotně - ne, přímo dychtivě - zaprodali duše temnotě. Kdysi bývali, stejně jako Gul'dan, hluboce duchovními bytostmi. Tehdy studovali přirozený svět a místo, které v něm patřilo orkům; učili se od zvěře z lesů i polí, od ptáků kroužících vysoko ve vzduchu, od ryb z nejhlubších řek a oceánů. A oni sami byli součástí běhu celého světa, nic víc, nic měně.
Už však ne.
Tihle bývalí šamani, tito novodobí černokněžníci, ochutnali maličkou kapku moci, a ta, stejně jako kapka medu na špičce jazyka, chutnala neodolatelně sladce. Za svou dychtivost byli odměněni ještě větší mocí, která navíc stále rostla. Sám Gul'dan se učil od svého mistra Ner'zhula až do doby, kdy žák přerostl svého učitele. Přestože to byla zejména Ner'zhulova zásluha, že se Horda stala tak mocnou a připomínala nezastavitelný příliv přinášející jen zkázu a smrt, sám Ner'zhul neměl odvahu jít ještě dál. Měl zvláštní slabost pro vrozenou vznešenost svého lidu. U Gul'dana byste podobnou slabinu hledali marně.
Horda už zahubila vše, co v tomto světě mohlo zahynout. Orkové byli ztraceni neboť jejich touha po krvi nemohla být déle uspokojována, a obraceli se jeden proti druhému, klan proti klanu, v zoufalém pokusu uhasit plameny, které spalovaly jejich srdce. Byl to právě Gul'dan, kdo objevil nový cíl, na který mohl nasměrovat do běla rozžhavenou touhu Hordy po zabíjení Nyní se vydají do nového světa plného čerstvých, nic netušících obětí. Krvežíznivost se stane nezadatelnou a rozdivočelá Horda bude potřebovat radu, která ji povede. A v čele této rady bude stát Gul'dan.
Když vstoupili, pokynul jim hlavou. Jeho malým ohnivým očím neunikl sebemenší detail. Přicházeli jeden po druhém jako poslušní psi ke svému pánovi. K němu.
Rozesadili se kolem stolu, ti nejobávanější, nejuctívanější a nejvznešenější zástupci všech orkských klanů. Někteří z nich byli znetvoření. To byli ti, kdo zaplatili za temně vědění ještě víc než jen svou duší. Těla jiných byla stále ještě zdravá a silná a naběhlé svaly zabývala sametově zelená kůže. Přesně jak znělo jejich přání v nejtemnější z dohod. A všichni do jednoho nesmiřitelní, podlí, připravení nezastavit se před ničím, jen aby získali ještě větší moc.
Žádný z nich však nebyl tak krutý jako Gul'dan.
„Shromáždili jsme se zde,“ začal Gul'dan skřípavým hlasem. „My, nejmocnější ze svých klanů.
Víme, co je to moc. Víme, jak ji získat, jak ji použít i jak ji zvětšit. Ostatní se pomalu začínají obracet proti nám. Jeden Man má v úmyslu vrátit se ke svým nejhlubším kořenům, druhý je zase unavený ze zabíjení bezbranných a nevinných.“ Jeho masité rty se sevřely do tenké čárky. „Tak to dopadá, když orkové změknou.“
„Ale, Veliký,“ řekl jeden z černokněžníků, přeci jsme vyhubili všechny Draenei. Co ještě můžeme na tomto světě zabít? “
Gul'dan se usmál a odhalil ohromné ostré zuby. „Nic,“ řekl „Ale jsou i jiné světy.“
Řekl jim o svých plánech a vychutnával si chuť po moci, která se jim zračila v rudých očích. Ano, tohle vyjde. Tohle bude nejmocnější spojení orků, jaké kdy spatřilo světlo světa, a hlavou téhle organizace nebude nikdo jiný než on, Gul'dan.
„A my se staneme radou, která donutí zbytek Hordy tancovat tak, jak budeme pískat,“ dodal nakonec. „Každý z nás je ztělesněním moci. Pýcha orků je však tuková, že se nesmí dozvědět, kdo je zde skutečným pánem. Ať si každý z nich myslí, že máchá sekerou, protože on sám chce, ne protože mu to někdo přikázal. Zůstaneme v utajení. Budeme vyčkávat ve stínech, budeme moc, která bude silná díky své neviditelnosti Jsme Rada stínu a nikdo se o naší skutečné moci nedozví.“
Jednoho dne, a ten den není příliš vzdálený, však budou někteří do našeho tajemství zasvěceni.
