11. kapitola Garona
Garona
Vrátil se do své (tedy vlastně Medivhovy) knihovny, aby zjistil, že se probírá jeho poznámkami. Okamžitě se ho zmocnil vztek, ale bolest z jejích nedávných ran i Medivhův slovní výprask ten vztek udržely na uzdě.
„Co to děláte?" řekl ostře.
Prsty Vyslankyně Garony tančily mezi papíry.
„Čmuchám nebo jak tomu říkáš. Špehuju." Zvedla hlavu a zamračila se. „Vlastně se snažím přijít na to, co to tady děláš. Bylo to otevřené. Doufám, že ti to nevadí."
Tak to mi teda VADÍ, pomyslel si Khadgar, ale nahlas řekl jen: „Lord Medivh mi nařídil ve všem vám vyhovět. Mohlo by se ho však dotknout, kdybych vám při tom dovolil vyhodit se do povětří při pokusu seslat nějaké špatně vytvořené kouzlo."
Garona se tvářila lhostejně, ale Khadgar si všiml, že konečně dala prsty pryč z popsaných pergamenů. „Magie mě nezajímá."
„Slavná poslední slova," řekl Khadgar. „Potřebujete s něčím pomoci, nebo čmucháte jen tak obecně, jestli náhodou na něco nepřijdete?"
„Bylo mi řečeno, že máš knihu o azerothských králích," řekla. „Chtěla bych se do ní podívat."
„Vy umíte číst?" zeptal se Khadgar. Znělo to drzeji, než vlastně zamýšlel. „Omlouvám se. Chtěl jsem říct..."
„Ano. Je to překvapivé, ale umím číst," řekla Garona rychle, snad až horlivě. „Za poslední roky jsem se naučila spoustu věcí."
Khadgar se zamračil. „Druhá řada, čtvrtá police nahoře. Je svázaná v rudé kůži se zlatým okrajem." Garona zmizela mezi policemi a Khadgar využil té příležitosti, aby sesbíral všechny své poznámky ze stolu. Bude si je muset uložit někde jinde, jestli se tahle napůl orkská žena bude moci volně procházet knihovnou. Alespoň že to nebyla korespondence týkající se Řádu. To by se asi nelíbilo ani Medivhovi, kdyby se dostala k Písni o Aegwynn.
Oči mu samy sjely k místu, kde byl uložen zmíněný svitek používaný jako šifrovací klíč. Z tohoto místa vypadal nedotčen. Nemělo smysl vyvolávat tady nějakou scénu, ale i tenhle text bude muset zřejmě přemístit.
Garona se vrátila s tlustou knihou v ruce a při pohledu na Khadgara zvedla tázavě obočí. „Ano, to je ona," řekl učedník.
„Lidský jazyk je trochu příliš... upovídaný," řekla a položila knihu na volné místo, kde ještě před chvíli ležely Khadgarovy poznámky.
„To proto, že máme vždycky co říct," řekl Khadgar a pokusil se o úsměv. Uvažoval, jestli orkové mají své knihy. Jestli vůbec čtou. Byli mezi nimi šamani schopní čarovat, ale znamenalo to, že jsou skutečně vzdělaní?"
„Doufám, že jsem na tebe nebyla moc tvrdá tam dole na chodbě." Její tón byl falešný a Khadgar si byl jistý, že by raději viděla, kdyby po jejím zásahu vyplivl vyražený zub. Tohle zřejmě u orků znamenalo omluvu.
„Jsem naprosto v pořádku," řekl Khadgar. „Už jsem potřeboval nějaký trénink."
Garona se posadila a začala listovat knihou. Khadgar si všiml, že při čtení pohybovala rty. Také téměř okamžitě přešla až na konec knihy, kde byly poslední poznámky o vládě krále Llanea.
Teď, když proti ní nestál uprostřed souboje, viděl, že Garona opravdu není stejná jako orkové, se kterými bojoval dříve. Byla štíhlá a dobře stavěná, ne jako ty hory masa a tuku, se kterými se utkal na místě přepadení karavany. Její pokožka byla hladší, téměř jako lidská, a poněkud světlejšího odstínu zelené než nefritová těla orků. I její tesáky byly o něco menší a oči naopak větší, s daleko hlubším výrazem než rudé zorničky orkských válečníků. Uvažoval, nakolik tohle všechno je dědictví po lidských předcích a nakolik zkrátka skutečnost, že se jedná o ženu. Přemýšlel, jestli mohli někteří z těch orků, co s nimi bojoval, být ženy. Na první pohled to totiž nebylo možno rozeznat a on tehdy netoužil zjišťovat to nějak blíže.
Ale popravdě, bez zelené kůže, znetvořené tváře s dvěma zažloutlými kly a nepřátelského povýšeného chování by mohla být téměř atraktivní. Ale přesto, byla v jeho knihovně a probírala se jeho knihami (vlastně v Medivhově knihovně a Medivhovými knihami, ale Magus je svěřil jemu).
„Takže vy jste ten Vyslanec," řekl nakonec. Tentokrát se pokusil o lehký konverzační tón. „Dostal jsem zprávu o vašem předpokládaném příjezdu."
Garona přikývla, soustředěná však na slova v knize.
„Čí jste přesně Vyslankyně?"
Garona zvedla hlavu a Khadgar zahlédl pod jejím hustým obočím záblesk podráždění. Čaroději dělalo dobře ji rušit, a zároveň byl zvědavý, kam až může zajít. Nechtěl na ni jít příliš tvrdě nebo rychle, jinak by si totiž mohl vysloužit další výprask nebo pozvání na kobereček k Magusovi.
Nakonec se odhodlal zariskovat případný další souboj, ale s tím, že se před ním alespoň něco dozví. „Myslím tím, jestli jste Vyslankyně, znamená to, že vám někdo dává rozkazy, řídí vás a vy se mu musíte po příjezdu hlásit. Koho zastupujete?"
„Jsem si jistá, že by ti to tvůj mistr, ten Staroch, řekl, kdyby ses ho zeptal," řekla Garona jemně, ale její pohled zůstával přísný.
„To určitě ano," zalhal Khadgar. „Kdybych měl tu drzost se ho zeptat. Takže se nejdřív ptám vás. Koho zastupujete? Jaké pravomoci jste dostala? Máte tu vyjednávat nebo něco žádat? A co?"
Garona zavřela knihu (Khadgar bral skutečnost, že ji vyrušil od úkolu, jako své malé vítězství) a řekla: „Myslí všichni lidé podobně?"
„Bylo by trochu nudné, kdyby tomu tak bylo," řekl Khadgar.
„Myslím, souhlasí všichni se vším? Souhlasí všichni lidé vždy s tím, co chtějí jejich nadřízení nebo pánové?" řekla Garona. Z jejích očí se vytratila část oné neústupné tvrdosti.
„To těžko," řekl Khadgar. „Jeden z důvodů, proč je tu tolik knih, je ten, že každý autor má svůj názor. A to mluvím jen o literatuře."
„Tak pochop, že podobné rozdíly v názorech jsou i mezi orky," řekla Garona. „Hordu tvoří velké množství klanů a každý z nich má svého náčelníka a vojenského vůdce. Všichni orkové patří do nějakého klanu a většina je jich loajálních svým náčelníkům."
„Co jsou to za klany?" zeptal se Khadgar. „Jak se jmenují?"
„Jeden z nich je Stormreaver," řekla žena. „Black rock, Twilighťs Hammer. Bleeding Hollow. A to jsou jen ty nejhlavnější."
„To zní jako pěkně bojechtivá banda," řekl Khadgar.
„Domovina orkského národa je pěkně drsné místo," řekla Garona, „a přežijí jen nejsilnější a nejlépe organizovaní. Jsou takoví, jaké je stvořila jejich zem."
Khadgar si vzpomněl na zemí s rudým nebem, kterou viděl ve své vizi. Takže to byl zřejmě domov orků. Pustina v nějaké jiné dimenzi. Ale jak se sem dostali? Nakonec se Khadgar zeptal: „A ze kterého klanu jste vy?" Garona si odfrkla způsobem připomínajícím buldočí kýchnutí. „Já nemám klan."
„Ale říkala jste, že všichni musíte patřit k nějakému klanu," řekl Khadgar.
„Řekla jsem všichni orkové," řekla Garona. Když se na ni Khadgar překvapivě podíval, zvedla ruku. „Podívej se.
Co vidíš."
„Vaši ruku," řekl Khadgar.
„Lidskou nebo orkskou?"
„Orkskou," řekl Khadgar. Pro něj to bylo jasné. Zelená kůže, ostré zažloutlé nehty a klouby na člověka až příliš velké.
„Ork by řekl, že je to lidská ruka - moc jemná, než aby k něčemu byla, ne dost silná, aby udržela sekeru nebo dokázala rozdrtit něčí lebku. Moc bledá, příliš slabá a odporná." Garona dala ruku dolů a podívala se na Khadgara zpod hustého obočí. „Ty na mně vidíš to, co je orkské. Mí nadřízení a všichni ostatní orkové vidí to, co je na mně lidské. Jsem obojí, a přece ani jedno, a obě strany mě mají za něco odporného."
Khadgar otevřel ústa, aby jí oponoval, ale rozmyslel si to a neřekl nic. Jeho první reakce byla zaútočit na orka, na kterého na chodbě narazil, a ne přivítat člověka, který byl navíc Medivhovým hostem. Přikývl a řekl: „Musí to být těžké. Bez příslušnosti ke klanu."
„Udělala jsem z toho svou výhodu," řekla Garona.
„Můžu se tak snadno pohybovat mezi jednotlivými klany. Jako od podřadné bytosti se ode mě nečeká, že budu nějak zvýhodňovat svůj klan. Všichni mnou opovrhují, takže nejsem zaujatá. U některých náčelníků to vzbuzuje důvěru. Dělá to ze mě lepšího vyjednávače, a přesně jak jsi řekl, lepšího špeha. Lepší nikam nepatřit než vyvolávat svou příslušností konflikty."
Khadgar si uvědomil, jak i Medivh kritizuje své vazby na Kirin Tor, ale řekl: „A který klan zastupujete v tuto chvíli?"
Garona se jízlivě usmála a ještě víc odhalila tesáky.
„Kdybych řekla, že Gizblaha Mocného, co bys na to odpověděl? Nebo bych mohla být vyslána Morgaxem Šedým nebo Hikapikem Krvavým. Co by ti to řeklo?"
„Něco možná ano," řekl Khadgar.
„Ne, nic," řekla Garona, „protože jsem si všechna ta jména právě vymyslela. A ani jméno toho, kdo mě skutečně vyslal, by ti nic neřeklo, alespoň ne v tuto chvíli. Stejně jako to, že Staroch uzavřel přátelství s králem Llaneem, vůbec nic neříká našim náčelníkům. Stejně jako si orkové myslí, že jméno Lothar je jen nadávka, kterou lidé vítají orky. Než mezi námi bude moci nastat mír, než budeme schopni začít vyjednávat, budeme se o vás muset něco dozvědět."
„Což je důvod, proč jste tady."
Garona si zhluboka povzdechla. „Což je důvod, proč se modlím, abys mě nechal chvíli studovat, abych později věděla, o čem vlastně Staroch mluví."
Khadghar chvíli mlčel. Garona znovu otevřela knihu a listovala na místo, kde přestala číst. „Tak tohle je vzájemné," řekl Khadgar a Garona knihu s drsným vydechnutím znovu zavřela. „Chci tím říct, že i my se budeme muset o orcích dozvědět víc, jestli s nimi máme navázat i jiný kontakt než v bitvě. Jestli to tedy s tím mírem myslíte vážně."
Garona na Khadgara upřeně hleděla a mladý čaroděj si chvíli myslel, že ta žena v dalším okamžiku přeskočí stůl a chytí ho pod krkem. Místo toho se její uši napřímily a ona řekla: „Počkej. Co to je?"
Khadgar to cítil dřív, než to viděl. Náhlá změna ve vzduchu, jako by někde jinde ve věži někdo otevřel okno. Závan větru, který rozvířil prach. Závan tepla procházející věží.
Khadgar řekl: „Něco je..." Garona řekla: „Slyšela jsem..."
A pak to zaslechl i Khadgar. Zvuk železných spárů skřípajících po kameni a rostoucí žár, při kterém se mu paradoxně ježily chlupy i vlasy na hlavě. Do knihovny se vplížil ohromný netvor.
Byl celý z ohně a stínu. Jeho kůže byla temná a v prasklinách byly vidět plameny pod ní. Na vlčí hlavě měl dva ohromné beraní rohy, které zářily jako vyleštěný eben. Zdálo se, že je stvořen, aby chodil po dvou, ale nyní se pohyboval po všech čtyřech a dlouhými drápy odporně škrábal po kamenné podlaze.
„Co to..." zasyčela Garona.
„Démon," řekl Khadgar tlumeně, vstal a ustoupil od stolu.
„Váš sluha říkal, že se tu zjevují vize. Duchové. Je to jeden z nich?" I Garona se nyní postavila.
Khadgar jí chtěl vysvětlit, že ne, že vize vždy vyplňovaly celou místnost a přenesly člověka na jiné místo.
Byl však schopen pouze zavrtět hlavou.
Netvor se zastavil ve dveřích a větřil. Jeho oči ohnivě planuly. Copak byl slepý a řídil se jen čichem? Nebo zaregistroval ve vzduchu něco nového, pach, který nečekal?
Khadgar se snažil soustředit ve své mysli magickou energii, ale jeho srdce divoce bušilo a v hlavě měl prázdno. Netvor dál větřil a točil se na místě, až se jim ocitl tváří v tvář.
„Běžte na vrcholek věže," řekl Khadgar tiše. „Musíme varovat Medivha." Koutem oka viděl, jak Garona přikývla, ale sama nespouštěla oči z netvora. Po dlouhém krku jí stékala kapka potu. Pomalu se pohnula.
Stačil tenhle jediný pohyb a pak se všechno událo během zlomků vteřiny. Netvor se přikrčil a skočil přes celou místnost. Khadgar vyčistil svou mysl a neuvěřitelně rychle soustředil magickou energii do jediné střely, kterou zasáhl netvora do hrudi. Zhmotněná energie pronikla démonovým tělem a kousky hořícího masa se rozlétly po celé knihovně. Netvora jako by ale vůbec nic nezasáhlo. Přistál na masivním stole, jeho drápy se zaryly do dřeva a on se okamžitě znovu odrazil, tentokrát směrem na Khadgara. Mysl mladého čaroděje byla na okamžik znovu prázdná, ale ten okamžik stačil, aby se démon dostal až bezprostředně k němu.
Pak Khadgara něco jiného uchopilo a odhodilo stranou. Ucítil vůni skořice a zaslechl hrdelní nadávku. Netvor naprázdno proletěl místem, kde mladý učedník ještě před okamžikem stál, a rovněž zařval. V démonově boku se objevila dlouhá hluboká sečná rána, ze které okamžitě začala prýštit vroucí krev.
Garona Khadgara pustila (bylo to slabé lidské sevření, ale stačilo, aby mu vymáčklo všechen vzduch z plic). Učedník si nyní všiml, že v druhé ruce Garona drží nůž s dlouhou čepelí, rudý od předchozího zásahu. Napadlo ho, kde ho asi měla schovaný při jejich dřívější potyčce.
Netvor dopadl na zem, prudce se otočil a pokusil se okamžitě znovu zaútočit železnými drápy. Tlama i oči mu planuly ohněm. Khadgar se přikrčil a pak zaútočil těžkým rudým svazkem Rodokmenů azerothských králů. Vrazil netvorovi knihu přímo do otevřené tlamy a rychle se znovu přikrčil. Právě včas, protože démon proletěl nad ním a přistál u dveří. Vydal zvuk, který měl zřejmě být smíchem, ale ze kterého se zvedal žaludek, a trhnutím hlavou se těžké knihy zbavil. Khadgar si všiml, že vroucí krev mu stéká už i po druhém boku. Garona ho zasáhla podruhé.
„Sežeň Medivha," vykřikl Khadgar. „Já ho dostanu od dveří."
„A co když chce mě?" odpověděla Garona a Khadgar poprvé zaslechl v jejím hlase stopy strachu.
„Nechce," ušklíbl se Khadgar. „Zabíjí čaroděje."
„Ale ty..."
„Běž," řekl Khadgar.
Čaroděj vyrazil směrem doleva, a přesně jak očekával, démon ho následoval. Garona však místo aby zamířila přímo ke dveřím, vrhla se doprava a začala šplhat na jeden z regálů.
„Běž pro Medivha!" zařval Khadgar a shodil za sebou několik řad knih.
„Není čas," odpověděla Garona a lezla ještě výš. „Zkus ho ještě na chvilku dostat do té uličky."
Khadgar zatočil směrem na druhou stranu dlouhé řady regálů a otočil se. Démon už přeskočil stůl a nyní se dral uličkou mezi policemi s cestopisy a historickými spisy. Ve stínu mezi vysokými regály plála jeho otevřená tlama i oči jako podivný reliéf a ze zraněných boků mu stoupal kyselý dým.
Khadgar si vyčistil mysl, ovládl svůj strach a vystřelil další magickou střelu. Ohnivá koule nebo blesk by zřejmě bývaly byly efektivnější, ale kolem netvora byly jeho knihy.
Střela zasáhla démona do tváře a vyvedla ho z rovnováhy. Netvor zařval a znovu vyrazil.
Khadgar opakoval celý proces jako nějaký rituál - vyčistit mysl, přemoci strach, zvednout ruku a vyslovit zaklínadlo. Další střela se odrazila od ebenových rohů směrem ke stropu. Netvor se zastavil, ale jen na chvíli. Nyní se jeho tlama zkroutila do bizarního úsměvu plného plamenů.
Khadgar potřetí zavolal na pomoc sílu magické střely. Jeho protivník byl nyní velmi blízko a střela ho zasáhla přímo do tlamy, ale její jediný efekt byl ten, že ještě víc ozářila démonovy rysy. Khadgar cítil kyselý pach jeho planoucího těla a slyšel hluboké klokotání někde hluboko v jeho hrdle - smích?
„Připrav se utéct!" vykřikla Garona z místa kdesi napravo nahoře od čaroděje.
„Co chceš..." vykřikl Khadgar, ale zároveň couval.
"Běž!" zařvala a prudce kopla nohama. Garona vyšplhala na regály s knihami a nyní je shodila jako nějaké gigantické domino. Pokaždé, když jeden regál spadl na druhý a vylétly z něj všechny knihy, ozvalo se temné zahřmění.
Poslední regál narazil do zdi a vlastní vahou se rozlétl na třísky. Garona sklouzla z převráceného kusu nábytku, v ruce nůž s dlouhou čepelí. Zoufale se snažila prohlédnout oblakem zvířeného prachu.
„Khadgare?" řekla.
„Tady," odpověděl učedník přimáčknutý k zadní zdi, kde masivní železné pilíře podpíraly balkón o patro výš. Tvář měl bledou, dokonce i na člověka.
„Dostali jsme ho?" zeptala se, stále ještě napůl přikrčená a připravená na případný útok.
Khadgar ukázal na konec toho, co ještě před chvílí byla řada regálů s knihami. Celé spodní patro se proměnilo v hromadu třísek a roztrhaných knih. Zpod ruin trčela svalnatá rozdrcená paže tvořená vyhasínajícím ohněm a podivným stínem. Železné drápy už zachvátila rez a na podlahu vytékala horká krev. Ona paže byla jen nějakých třicet centimetrů od místa, kde Khadgar stál.
„Dostali," řekla Garona a zasunula nůž do pochvy pod blůzou.
„Měla jsi mě poslechnout," řekl Khadgar a vykašlával prach. „Měla jsi jít pro Medivha."
„Rozpáral by tě, než bych se dostala ke schodům," řekla žena. „A kdo by to pak Starochovi všechno vysvětlil?"
Khadgar přikývl, ale pak se mu obočí svraštělo neblahou předtuchou. „Magus. Slyšel to?"
Garona souhlasně přikývla. „Měl by sem přijít. Udělali jsme rámus, který by vzbudil mrtvého."
„Ne," řekl Khadgar a zamířil ke dveřím. „Co když tu nebyl jen jeden démon? Pojď!"
Garona bez rozmýšlení znovu vytasila nůž a následovala mladého člověka ven z knihovny.
Medivha našli sedět v laboratoři u stejného stolu, kde ho Khadgar ani ne před hodinou nechal. Zlatý přístroj, na kterém pracoval, byl na kusy a na druhé straně lavice leželo železné kladivo.
Když Khadgar následován Garonou vtrhl do místnosti, Medivh sebou trhl. Učedník uvažoval, jestli celou tu dobu dřímal.
„Mistře! Ve věži je démon!" vyhrkl Khadgar.
„Zase démon?" řekl Medivh unaveně a protřel si dlaní oko. „Vlastně démon to byl jenom poprvé. Podruhé to byl ork."
„Váš student má pravdu," řekla Garona. „Byla jsem s ním v knihovně, když na nás zaútočil. Obrovský netvor, zvířecí, ale velmi chytrý. Byl z ohně a temnoty a z jeho ran tekla vařící krev a kouřilo se z nich."
„Zřejmě to byla jen nějaká další vize," řekl Medivh a otočil se zpět ke své práci. Zvedl poškozený kus zařízení a prohlížel si ho, jako by ho viděl poprvé. „To se tu stává, ty vize. Myslím, že vás před nimi Moroes varoval."
„Nebyla to vize, mistře," řekl Khadgar. „Byl to démon stejného druhu jako ten, se kterým jste bojoval ve Stormwindu. Něco se dostalo přes ochranná kouzla a zaútočilo na nás."
Medivh podezřívavě zvedl své šedé obočí. „Něco se znovu dostalo přes má ochranná zaklínadla? To je směšné." Zavřel oči a nakreslil prstem ve vzduchu symbol. „Ne. Všechno je v pořádku. Žádné z ochranných kouzel není poškozené. A vy jste tady. Kuchařka je v kuchyni a Moroes je právě na chodbě před knihovnou." Khadgar a Garona si vyměnili pohledy. Khadgar řekl:
„Pak byste měl jít okamžitě s námi, mistře."
„A je to nutné?" řekl Medivh. „Mám spoustu jiných starostí. Tímhle jsem si jistý."
„Pojďte a přesvědčíte se," řekl Khadgar.
„Měli jsme za to, že ten netvor je mrtev," řekla Garona.
„Ale nechtěli bychom riskovat život vašeho sluhy jen na základě domněnek."
Medivh se podíval na rozbité zařízení, zavrtěl hlavou a položil ho. Zdál se být naštvaný. „Jak si přejete. S učedníky by nemělo být tolik potíží."
V okamžiku, kdy došli ke knihovně, stál už tam Moroes s koštětem a lopatkou v ruce a zkoumal škody. Když oba čarodějové a Garona vešli, zvedl hlavu, jako by byl duchem nepřítomen.
„Gratuluji," řekl Medivh a zamračil se tak, že se mu vrásky na obličeji znatelně prohloubily. „Myslím, že teď je tu větší nepořádek, než když jsi přijel. To tu alespoň byly nějaké police. Kde má být ten démon?"
Khadgar přešel k místu, kde trčela démonova ruka, ale nyní tam ležel pouze jeden z roztříštěných regálů. Dokonce i krev byla pryč.
„Byl tady," řekla Garona a zatvářila se stejně překvapeně jako Khadgar. „Vešel dveřmi a zaútočil na nás." Chytila roh rozlámané police a pokusila se ji zvednout, ale masivní dubové dřevo bylo příliš těžké i na ni. Po chvíli marné námahy řekla: „Oba jsme ho viděli."
„Viděli jste vizi," řekl Medivh stroze. „Copak vás před nimi Moroes nevaroval?"
„Jo," potvrdil Moroes. „Přesně tak." A rukama si pro větší efekt poklepal na klapky po stranách hlavy.
„Mistře, on na nás opravdu zaútočil," řekl Khadgar.
„Zasáhli jsme ho kouzly. A Vyslankyně ho zranila, dvakrát."
„Hmmm," zavrčel Magus. „Spíš jste zpanikařili, když jste ho uviděli, a většinu zranění jste si způsobili sami. Na stole jsou čerstvé škrábance. Taky od toho démona?"
„Měl železné drápy," řekl Khadgar.
„Nebo od magických střel, které tu musely poletovat jako pentle na stormwindském trhu?" Medivh zavrtěl hlavou.
„Můj nůž zasáhl něco tvrdého s kůží na povrchu," řekla Garona.
„Určitě některou z knih," řekl Magus. „Ne, kdyby tu byl démon, jeho tělo by tu leželo. Pokud by ho někdo neuklidil. Moroesi, nemáš náhodou v koši na odpadky nějakého démona?"
„Obávám se, že ne," řekl kastelán. „Ale mohu se podívat."
„Neobtěžuj se, ale tu lopatku a koště tu nech těmhle dvěma." K mladému čaroději a Garoně pak dodal:
„Čekám, že budete spolupracovat. Dejte knihovnu do pořádku. Mladý Důvěro, neudělal jsi svému jménu moc velkou čest. Měl bys to odčinit."
Garona se nehodlala vzdát. „Ale já jsem viděla..."
„Viděla jste přízrak," skočil jí autoritativně do řeči Medivh a svraštěl obočí. „Viděla jste kus místa někde jinde a jindy. Neublížil by vám. Ještě nikdy to nikomu neublížilo. A tady váš přítel," ukázal na Khadgara, „má celkově sklony vidět démony tam, kde nejsou. To mě poněkud znepokojuje. Možná by nebylo špatné pokusit se žádné nevidět, až to tu budeš uklízet. A nebudeš mě rušit, dokud s tím nebudeš hotový!"
S těmi slovy odešel. Moroes položil lopatku a koště na podlahu a šel za ním.
Khadgar se rozhlédl po ruinách kolem sebe. To bude chtít víc než jen koště. Police ležely zřícené jedna na druhé a několik z nich bylo úplně zničených. Všude kolem ležely knihy, některé s přelámanými hřbety a potrhanými deskami. Mohla to skutečně být jen další v čase ztracená vize?
„To, co na nás zaútočilo, nebyla iluze," řekla Garona mrzutě.
„Já vím," řekl Khadgar.
„Tak proč to nechce pochopit?" zeptala se půl-orka.
„Tak to nevím," řekl učedník. „A bojím se chvíle, kdy to zjistím."