12. kapitola Život ve válce
Život ve válce
Dát knihovnu do pořádku trvalo jen pár dní. Většina rozházených knih byla blízko místa, kam patřila, a ty vzácnější výtisky, s magickými pastmi, byly na horním balkóně a tím pádem vším tím zmatkem nedotčené. Nějakou dobu však trvalo, než dali dohromady police a regály, a Garona s Khadgarem nakrátko proměnili prázdnou stáj na tesařskou dílnu, kde se pokoušeli rozbitý nábytek opravit. V několika případech museli dokonce vyrobit nový.
Po démonovi nebylo kromě škody, kterou po sobě zanechal, ani stopy. Na stole zůstaly škrábance po jeho drápech a stránky Rodokmenů azerothských králů byly silně potrhané a zmuchlané ohromnými čelistmi. Jinak však žádné tělo, žádná krev, nic, co by mohli položit Medivhovi k nohám.
„Třeba ho někdo zachránil," nadhodila Garona.
„Když jsme odešli, byl dočista mrtvý," odpověděl Khadgar, který se právě snažil si vzpomenout, zda dával epickou poezii nad nebo pod romantickou prózu.
„Tak něco odneslo jeho tělo," řekla Garona. „Stejná osoba, která ho sem přemístila, ho mohla odtud dostat."
„I s krví," připomněl jí Khadgar.
„I s krví," odpověděla půl-orka. „Třeba to byl nějaký čistotný démon."
„Takhle magie nefunguje," řekl Khadgar.
„Vaše magie třeba ne, ne magie, o které ses učil," řekla Garona. „Jiné národy mohou využívat jiný druh magie. Staří orkští šamani ovládali jeden druh magie a temní černokněžníci, kteří přišli po nich, úplně jiný. Třeba je to kouzlo, o kterém jsi ještě neslyšel."
„Ne," řekl Khadgar stroze. „Muselo by po sobě nechat alespoň nějakou stopu. Něco z toho, kdo ho seslal. Nesmazatelnou energii, kterou bych cítil, i když bych ji třeba nedokázal identifikovat. Jediní čarodějové, kteří ve věži kouzlili, jsme byli já a Medivh. To jsem schopen kouzly zjistit. A kontroloval jsem ochranná zaklínadla. Medivh měl pravdu, Všechna byla v pořádku. Do věže by se nikdo neměl být schopen dostat. Ani s pomocí magie, ani jinak."
Garona pokrčila rameny. „Ale v téhle věži se dějí různé podivné věci, mám pravdu? Nemohlo by to být tak, že tady platí jiná pravidla?"
Teď musel pokrčit rameny Khadgar. „Jestli tomu tak je, máme daleko větší problém, než jsem si dokázal představit."
Zdálo se, že během opravy knihovny se Khadgarův vztah s půl-orkou znatelně zlepšil, a když byl k ní otočen zády nebo když stála za jedním z regálů, zněl mu její hlas téměř lidsky. Ještě stále však nezapomínal na to, koho zastupuje, a byl v tomhle směru opatrný. Dával si dobrý pozor, o čem mluví a na co se ho ptá.
Stejně tak se snažil sledovat veškerou její komunikaci tak, že obklopil její komnatu detekčními kouzly, která ho okamžitě informovala, pokud vyšla ven nebo posílala nějakou zprávu. Jestli tak učinila a on to nezaregistroval, znamenalo to, že je schopná oklamat i Khadgarova kouzla, což ho spíš ještě víc znervózňovalo. Pokud nějak dál používala vědomosti zde nabyté, nechávala si to pro sebe.
Garona však dodržela slovo a ochotně Khadgarovi vyprávěla o orcích. Čaroděj si začal skládat dohromady obrázek o tom, jak a kým jsou orkové ovládáni (silou a udatností v boji), stejně jako o jednotlivých klanech.
Jednou Vyslankyně uprostřed řeči otevřeně vyjádřila svůj názor na různé klany, jejichž náčelníci byli podle ní jen tlustí křupani nemyslící na nic jiného než na další bitvu. Jak tak popisovala národ orků a jeho klanové zřízení, Hordu, začal Khadgar rychle chápat, že se vlastně neustále mění.
Velká část Hordy patřila ke konzervativnímu klanu Bleeding Hollow. Byla to silná skupina s dlouhou válečnickou tradicí, ovšem její slabinou byl stárnoucí náčelník, Kilrogg Deadeye. který poslední dobou jen velmi nerad plýtval životy svých orků v boji. Garona Khadgarovi vysvětlila, že u orků se náčelníci a velitelé s pokročilým věkem stávají pragmatičtější, což ti mladší často pokládají za projev zbabělosti. Kilrogg už zabil tři své syny a dva vnuky, kteří si mysleli, že by mohli klan vést lépe.
Klan známý jako Blackrock byl zjevně další silnou frakcí Hordy. Jeho náčelníkem byl Blackhand, jehož největší vůdcovskou předností byla schopnost zarazit do země každého, kdo by si dělal nárok na jeho pozici. Část klanu Blackrock se odtrhla, její členové si všichni vyrazili jeden zub a nazvali se Black Tooth Grin. Kouzelné jméno.
Existovaly i jiné klany: Twilighťs Hammer, který žil jen pro zkázu, a Burning Blade, zřejmě bez velitele, který uprostřed Hordy vytvořil jakousi anarchistickou skupinu. Dále pak menší klany, jako například Stormreavers, vedené černokněžníky. Khadgar měl podezření, že ork, kterému se Garona zodpovídá, patří právě k tomuto klanu. Zejména proto, že byl jediný, na který si téměř nestěžovala.
Khadgar dal dohromady všechny své poznatky a vytvořil z nich zprávu pro Lothara. Ze všech částí Azerothu nyní přicházelo ještě více zpráv a zdálo se, že Horda se šíří z Černého močálu všemi směry. Orkové, ještě před rokem považováni za výmysly, byli nyní všude a Stormwind mobilizoval síly, aby se sílící hrozbě postavil. Khadgar zhoršující se zprávy před Garonou skrýval, Lothara však zásoboval všemi detaily, které od ní vyzvěděl, včetně takových, jako byly konflikty mezi jednotlivými frakcemi Hordy nebo klanové barvy (tak například klan Blackrock z nějakého důvodu dával přednost červené).
Khadgar se rovněž pokoušel sdělit to, co se dozvěděl, Medivhovi, Maguse to však překvapivě nezajímalo.
Ani jeho hovory s Garonou nebyly už tak časté jako kdysi, a v několika případech dokonce Khadgar zjistil, že Medivh odjel, aniž by mu cokoli řekl. Ale i když byl jeho mistr ve věži, jako by byl na míle vzdálený. Khadgar k němu několikrát přišel a našel ho, jak sedí v jednom z křesel v observatoři a hledí do temné azerothské noci. Zdál se být náladovější, rychleji se vším nesouhlasil a byl daleko méně ochotný naslouchat než dřív.
Nebyl to jen Khadgarův pocit. Několikrát viděl Moroese vycházet z mistrových komnat a kastelán se na učedníka jen dlouze utrápeně podíval. Garona dokonce toto téma nadhodila sama, když společně seděli nad mapami zobrazujícími celý známý svět (vytvořenými ve Stormwindu a žalostně neúplnými, dokonce i na území Lordaeronu).
„Byl vždycky takový?" zeptala se.
Khadgar stoicky odpověděl: „Má spousty různých nálad."
„To ano, ale když jsem se s ním setkala poprvé, připadal mi takový živý, aktivní, pozitivně naladěný. Teď se zdá spíš..."
„Duchem nepřítomný?"
„Zmatený," řekla Garona a znechuceně ohrnula rty. Khadgar s ní musel souhlasit. Později ten večer přišel Khadgar Magusovi předat kupu přeložených nových zpráv, všechny s purpurovou pečetí. Ve všech byly prosby o pomoc v boji s orky.
„Orkové nejsou démoni," řekl Medivh. „Jsou z masa a krve, takže by si s nimi měli poradit válečníci, ne čarodějové."
„Ale ty prosby jsou velmi naléhavé," řekl Khadgar.
„Zní to, jako by lidé opouštěli území kolem Černého močálu a odcházeli do Stormwindu a jiných velkých měst v Azerothu. Ustupují."
„A čekají, že je Strážce přijede zachránit. Nestačí, že musím objíždět hlásky na hranicích Zvráceného Nic, dávat pozor na démony a lovit výsledky chyb těch amatérů. Teď je mám ještě zachraňovat před jinými rasami? A příště budou chtít, abych jim pomohl vyřešit obchodní při s Lordaeronem, ne? Tímhle bychom se opravdu neměli zabývat."
„Ale pokud nepomůžete, za chvíli by už Azeroth taky nemusel existovat. Lothar je..."
„Lothar je hlupák," zabručel Medivh. „Stará kvočna, která vidí nebezpečí za každým rohem. A Llane není o moc lepší. To, co se mu nedostane za hradby, nevidí. A Řád, všichni ti mocní čarodějové, se pořád jenom hádají, dohadují a plivou na sebe, takže jim teď chybí síla se těm vetřelcům postavit. Ne, Mladý Důvěro, tohle jsou malé věci. I kdyby se orkům podařilo obsadit Azeroth, budou potřebovat Strážce, a já jim pomůžu."
„Mistře, ale to je..."
„Rouhání? Svatokrádež? Zrada?" Magus vzdychl a poškrábal se na nose. „Snad. Ale já jsem byl stvořen dávno před tímto časem a zaplatil jsem za svou nechtěnou moc velkou cenu. Tak mi alespoň dovol, abych si teď svůj život řídil sám. A teď už jdi. Ráno se k tomu tvému skuhrání vrátím."
Když Khadgar zavíral dveře, uslyšel ještě, jak Medivh říká: „Jsem strašně unavený. Pořád se starám o druhé. Kdy se budu moci postarat taky o sebe?"
„Orkové zaútočili na Stormwind," řekl Khadgar. Bylo to o tři týdny později. Položil pergamen se zprávou mezi sebe a Garonu.
Půl-orka hleděla na dopis s rudou pečetí, jako by to byl nějaký jedovatý had. „To je mi líto," řekla nakonec.
„Jedním z jejich pravidel je, že neberou zajatce."
„Tentokrát ještě orky rozprášili," řekl Khadgar.
„Llaneovy oddíly je odrazily ještě dřív, než se dostali k branám města. Z tady toho popisu to vypadá na Kilroggův klan Bleeding Hollow a taky na Twilighťs Hammer. Ale jako by mezi nimi vázla spolupráce."
Garona si svým buldočím způsobem odfrkla a řekla:
„Twilighťs Hammer nikdy neuměl dobývat pevnosti. To se spíš Kilrogg snažil zdecimovat svého rivala a využil k tomu Stormwind."
„Takže oni se i uprostřed útoku navzájem zrazují a jdou vlastně sami proti sobě," řekl Khadgar. Uvažoval, jestli jeho zprávy Lotharovi mohly mít nějaký podíl na tom, že se lidem podařilo útok odrazit.
Garona pokrčila rameny. „Stejně jako lidé." Ukázala na hromadu knih naskládanou na stole. „V těch vašich historiích jsou taky jen samá zdůvodnění naprosto odporných činů. Nároky na trůn, dědictví a čest, ale vlastně jenom vraždy a masakry. Horda alespoň touhu po moci nijak neskrývá." Na chvíli se odmlčela a pak dodala:
„Nemyslím, že jsem jim mohla pomoci."
„Orkům nebo Stormwindu?" zeptal se Khadgar.
„Ani jedněm," řekla Garona. „O žádném plánovaném útoku na Stormwind jsem nevěděla, jestli narážíš na tohle, i když asi každého s alespoň špetkou rozumu by napadlo, že Horda udeří na hlavní město, co nejdříve to bude možné. Musel jsi to pochopit z našich hovorů. Stejně jako to, že se stáhnou, znovu seskupí, zabijí několik velitelů a zaútočí v ještě větším počtu."
„Myslím, že ano," řekl Khadgar.
Garona dodala: „A protože jsi to pochopil, poslal jsi královu Prvnímu rytíři dopis se zprávou o téhle možnosti."
Khadgar měl za to, že jeho tvář byla nečitelná, ale Garona se usmála. „Ano, poslal."
Khadgar nyní cítil, jak rudne, ale neustupoval. „Ale původně jsem se chtěl vlastně zeptat já tebe. Proč jsi ty neposlala svým nadřízeným žádné zprávy?"
Půl-orka se opřela do křesla. „A kdo říká, že ne?"
„Já," řekl Khadgar. „Pokud tedy nejsi lepší čaroděj než já."
Garonu zradil malý tik v koutku úst. „Ty jsi vůbec žádné zprávy neposílala, že ne?" zeptal se Khadgar.
Garona chvíli mlčela a Khadgar nehodlal náhlé ticho rušit. Po dlouhé chvíli Garona řekla: „Řekněme, že mám menší problém s rozdvojenou loajalitou."
„Myslel jsem, že k nikomu nepatříš," řekl Khadgar. Garona tu poznámku přešla. „Poslal mě sem, přikázal mi sem jít černokněžník jménem Gul'dan. Čaroděj. Velitel klanu Stormreaver. Má v Hordě velký vliv. A nesmírně ho zajímají čarodějové vašeho světa."
„A orkové mají sklony útočit ze všeho nejdřív na největší cíle. Na Medivha," řekl Khadgar.
„Gul'dan říkal, že Medivh je výjimečný. Netuším, díky čemu k takovému závěru došel." Garona se nyní vyhýbala Khadgarovu pohledu. „S Medivhem jsem se několikrát setkala na bojišti. Domluvili jsme se, že mohu přijet do věže jako vyslanec. Měli jsme si vyměnit základní informace a já jsem pak měla Gul'danovi hlásit vše, co jsem se dozvěděla o Medivhově moci. Takže jsi měl od začátku pravdu - jsem špion."
Khadgar si přesedl naproti. „Nejsi první," řekl. „A proč jsi tedy nepodala žádnou zprávu?"
Garona znovu chvíli mlčela. „Medivh..." začala, ale odmlčela se. „Staroch..." další pauza. „Samozřejmě že mě okamžitě prohlédl. Ale i tak mi řekl všechno, co jsem chtěla vědět. Nebo alespoň většinu."
„Vím," řekl Khadgar. „Stejné to bylo se mnou."
Garona přikývla. „Nejdřív jsem si myslela, že se jen chvástá, že si je tak strašně jistý svou mocí, jako někteří z orkských náčelníků. Ale v něm je něco jiného. Je to, jako by cítil, že když mi všechno poví, změní mě tím a já nebudu schopná zradit jeho důvěru."
„Důvěra," řekl Khadgar. „Tak to je pro Medivha velká věc. Jako by ji dokázal vyvolat a šířit. Když stojíš vedle něj, cítíš, že ví, co dělá."
„Přesně," řekla Garona, „a orky moc přitahuje. Napadlo mě, že bych mohla Gul'danovi napsat, že mě tady drží v zajetí a nejsem schopná podávat zprávy, ale pak jsem se dozvěděla ještě víc a nakonec..."
„Jsi mu nechtěla ublížit," dokončil za ni Khadgar větu.
„Jak by řekl Moroes, jo" řekla Garona. „Dal mi spoustu důvěry a dává ji i tobě. Potom, co jsem viděla to tvé kouzlo na vize, řekla jsem mu o tom. Napadlo mě, jestli třeba na nás nemohlo přivolat toho démona. Říkal, že o tom ví a že mu to nevadí. Že jsi od přírody zvědavý a není to vůbec na škodu. On se za své lidi dokáže postavit."
„A ty někomu takovému nemůžeš ublížit," řekl Khadgar.
„Jo. Díky němu se cítím jako člověk. A tak jsem se už necítila hrozně dlouho. Staroch, Magus Medivh, zřejmě sní o něčem jiném než o boji jedné síly proti druhé o moc. On by nás svou mocí mohl zničit všechny, ale neudělá to. Myslím, že věří v něco lepšího. A já bych tomu jeho snu chtěla věřit taky."
Oba chvíli mlčky seděli. Někde v dálce kráčel chodbou Moroes nebo kuchařka.
„A v poslední době..." řekla Garona. „Už takový někdy byl?"
Mluvila stejně jako Lothar - snažila se nevypadat znepokojená. Khadgar zavrtěl hlavou. „Vždycky byl nevyzpytatelný. Excentrický. Ale nikdy jsem ho neviděl takhle... zničeného."
„Sklíčeného," dodala Garona. „Bez zájmu. Až do teď jsem si vždycky myslela, že by byl na straně Azerothu. Ale jestli byl napaden Stormwind a on nic nedělá..."
„Mohlo by to být jeho výchovou," řekl Khadgar opatrně. Nehledě na Garoniny pocity, jí nechtěl říct o Řádu. „Musí některé věci hodně podrobně zkoumat. Někdy ho to prostě úplně pohltí, takže nic jiného nevnímá."
„Proto se zřejmě tak často někde toulá," řekla Garona. Další chvilka ticha a pak dodala: „Nemrzí mě, že se Stormwindu podařilo ty útočníky odrazit. Něco takového nejde jednoduše zničit zvenčí. Nejdřív musíš udělat něco, čím oslabíš zdi."
„Jsem rád, že tam nejsi jako generál," řekl Khadgar.
„Náčelník," řekla Garona. „Jako bych někdy měla šanci."
„Ještě něco," řekl Khadgar, ale pak se zarazil. Garona k němu naklonila svou hlavu s ohromnou čelistí.
„Říkáš to jako někdo, kdo chce o něco požádat," řekla.
„Nikdy jsem se tě neptal na sílu a pozice vašich jednotek..."
„Zkrátka na věci, které zjišťují špehové."
„Ale," řekl Khadgar, „oni byli úplně užaslí z toho, kolik orků se proti nim vyřítilo. Ubránili se, ale byli překvapení, kolik vojáků se může ukrývat v Černém močálu. I teď je jejich největší starostí, jak velká armáda se asi v těch bažinách skrývá."
„O nějakém přemisťování jednotek nic nevím," řekla Garona. „Jsem celou dobu tady a špehuju, pamatuješ?"
„To je pravda," řekl Khadgar. „Ale taky vím, že jsi mluvila o své zemi. Jak jste se sem dostali? Pomocí nějakého kouzla?"
Garona chvíli jen tiše seděla, jako by si snažila něco utřídit v hlavě. Khadgar čekal nějakou ostrou poznámku, změnu tématu, nebo dokonce otázku místo odpovědi. Místo toho však půl-orka řekla: „Našemu světu říkáme Draenor. Je to nebezpečný svět plný močálů, pustin s minimem vegetace. Nehostinný a plný bouří..."
„A obloha je tam rudá," dodal Khadgar.
Garona se na mladého čaroděje udiveně podívala. „Ty už jsi s nějakými orky mluvil? S nějakými vězni? Netušila jsem, že lidé berou orkské zajatce."
„Ne, vize," řekl Khadgar. „Vzpomínka na ni jako by byla polovinu jeho života stará. „Podobná, již jsi viděla, když jsme se poprvé setkali. To bylo poprvé, co jsem viděl orky. Pamatuji si, že jich tam bylo strašně moc." Garona si odfrkla. „Tvé vize zřejmě odhalují víc, než říkáš, ale máš celkem přesný obraz. Orkové se velmi rychle množí, ale mnoho jich zahyne dřív, než dosáhnou válečnického věku."
„Byl to tvrdý život a přežili jen silní, mocní a chytří. Já jsem patřila do té třetí skupiny, ale i tak jsem byla odpadlík a jenom jsem přežívala. To bylo u Stormreaverů. Pak přišel ten rozkaz."
„Rozkaz?"
„Museli jsme se vydat na pochod, každý válečník, každý, kdo k něčemu byl. Hrubá pracovní síla i bojovníci, všichni si museli sbalit zbraně, nástroje a osobní věci a vydat se k poloostrovu Hellfire. Tam Gul'dan s ostatními mocnými černokněžníky vytvořil ohromný portál. Portál, který vedl do jiného světa."
Garona si chvíli zamyšleně cucala kel. „Byl to ohromný útvar stojících kamenů, které vytvořily trhlinu v samotném vesmíru. V té trhlině byly všechny barvy temnoty, které se mísily mezi sebou, jako by někdo do jezírka vylil olej. Měla jsem pocit, že tu trhlinu musely vytvořit spáry něčeho daleko většího a naši černokněžníci ji jen zvětšili."
„Mnoho těch nejtvrdších válečníků dostalo mezi kamennými pilíři strach, ale náčelníci i jejich zástupci strašně vášnivě mluvili o tom, co najdeme na druhé straně. Svět plný bohatství. Svět plný hojnosti. Svět slabých stvoření, která si snadno podmaníme. Tohle všechno nám slibovali."
„I tak ale někteří protestovali. Pár jich zabili, jiné donutili jít sekyrami. Já jsem šla s velkou skupinou dělníků. Jednoduše nás mezi ty kamenné pilíře zavedli."
Garona se na chvíli odmlčela. „Říká se tomu Zvrácené Nic a to je jen okamžikem stejně jako věčností. Padala jsem věčnost, a když jsem se objevila v jakémsi podivném světle, byla jsem v novém a šíleném světě."
Khadgar dodal: „Poté, co vám slíbili ráj, musel být Černý močál celkem zklamání."
Garona zavrtěla hlavou. „Byl to šok. Pamatuji se, jak jsem se při prvním pohledu na tu modrou, nepřátelskou oblohu krčila. A ta země plná rostlin, kamkoli jsem se podívala. Někteří to nezvládli a zbláznili se. Hodně se jich hned ten den přidalo k Burning Blade, šílenému klanu s ohnivě oranžovou vlajkou."
Garona se poškrábala na těžké bradě. „Bála jsem se, ale přežila jsem. A zjistila jsem, že díky svému původu tyhle lidi dokážu pochopit. Byla jsem v družině, která zaútočila na Medivha. Zabil všechny, ale mě nechal naživu a poslal mě se zprávou k černokněžníkovi Gul'danovi.
Po nějaké době mě zase Gul'dan poslal zpátky jako špeha, ale já jsem zjistila, že jsem... že je těžké... Starochovo tajemství vyzradit."
„Rozdvojená loajalita," okomentoval to Khadgar.
„Ale abych odpověděla na tvou otázku," řekla Garona, „ne, nevím, kolik klanů tím Temným portálem z Dreanoru přišlo. A nevím, jak dlouho jim bude trvat, než se dají znovu dohromady. A ani nevím, odkud se ten portál vzal.
Ale ty to můžeš zjistit, Khadgare."
Khadgar překvapením zamrkal. „Já?"
„Tvé vize," řekla Garona. „Vypadá to, že jsi schopen vyvolat duchy minulosti, dokonce i z velké dálky. Viděla jsem, jak jsi vyvolal vizi Medivhovy matky. To jsme byli ve Stormwindu?"
„Ano," řekl Khadgar. „A proto si stále myslím, že ten démon v knihovně byl skutečný - ta vize neměla žádné pozadí."
Garona jeho poznámku ignorovala. „Ale ty tyhle vize umíš vyvolat. Dokážeš znovu vrátit okamžik, kdy byla vytvořena ta trhlina do vesmíru. Můžeš zjistit, kdo přivedl orky do Azerothu."
„Jo," řekl Khadgar. „A vsadím se, že to byl ten samý čaroděj nebo černokněžník, který tady vypouští démony. Dávalo by to smysl. Nebo jsou alespoň nějak spojení." Pohlédl na Garonu. „Víš, tohle by mne samotného nenapadlo."
„Budu tě klidně zásobovat otázkami," řekla Garona a vypadala spokojená sama se sebou, „když najdeš odpovědi."
Znovu prázdná jídelna. Neúnavný Moroes už původní magický kruh uklidil a Khadgar ho musel znovu vytvořit z drceného ametystu a růžového křemene. Garona zapálila louče na stěnách a postavila se doprostřed obrazce vedle něj.
„Varuji tě," řekl půl-orce. „Nemusí to fungovat."
„Podaří se ti to," odpověděla Garona. „Už jsem tě viděla to dělat."
„No, něco vyvolám určitě," řekl Khadgar. „Jenom nevím co." Udělal rukama potřebné pohyby a vyslovil naučená slova. S Garonou vedle sebe si dával obzvlášť záležet, aby udělal všechno správně. Nakonec vypustil mystické energie z klece své mysli a zvolal: „Ukaž mi vznik portálu mezi Draenorem a Azerothem!"
Tlak vzduchu kolem nich se citelně změnil, jako by vzduch nějak jinak vážil. Bylo teplo a byla noc, ale obloha za okny (neboť nyní byli v místnosti s okny) byla temně rudá. Měla barvu staré zaschlé krve a prosvítalo jí jen několik mihotavých hvězd.
Byli v něčí komnatě, pravděpodobně nějakého orkského velitele. Na podlaze ležely kožešiny a velký plochý kus nábytku, který sloužil jako postel. Uprostřed místnosti hořel malý oheň. Na stěnách visely zbraně a všude byla spousta skříněk. Jedna byla otevřená a byla v ní vidět řada věcí, z nichž některé zřejmě patřily lidem nebo jim podobným bytostem.
Postava na posteli sebou trhla, otočila se a pak se prudce posadila, jako by se probudila z nějakého špatného snu. Ork hleděl do tmy a ve světle ohně mu bylo vidět do tváře. I podle orkských měřítek byl odporný.
Garona ostře sykla a řekla: „Gul'dan."
Khadgar přikývl a řekl: „Neměl by tě vidět." Tak tohle byl tedy černokněžník, který poslal Garonu špehovat. Vypadal stejně důvěryhodně jako pokřivená zlatá mince. Teď si přes sebe přetáhl kožešinu a řekl: „Vidím tě," řekl.
„I když si myslím, že jsem vzhůru. Možná se mi zdá, že jsem vzhůru. Přistup blíž, stvoření ze snu."
Garona stiskla Khadgarovi rameno a on ucítil, jak se mu její ostré nehty zaryly do kůže. Ale Gul'dan nemluvil s nimi. Na scéně se zhmotnil ještě jeden návštěvník.
Byl vysoký se širokými rameny, vyšší než kterýkoli z těch tří. Byl průsvitný, jako by tu ani on nepatřil. Přes hlavu měl kapuci a jeho hlas byl ostrý a vzdálený zároveň. I když jediné světlo v místnosti vycházelo ze skomírajícího ohně, vrhala ta postava dva stíny - jeden na opačnou stranu od plamenů a druhý směrem k ohni, jako by ho osvětlovalo ještě něco.
„Gul'dane," řekla postava. „Chci tvůj národ. Chci tvou armádu. Chci tvou moc."
„Přivolal jsem své duchovní strážce, přelude," řekl Gul'dan a Khadgar v jeho hlase poznal strach. „Přivolal jsem své černokněžníky a oni se před tebou sklonili. Přivolal jsem svého magického mistra a ani on tě nezastavil. Strašíš mě ve snech a nyní jsi přišel až do mého světa, stvoření ze snu. Kdo a co skutečnější?"
„Ty se mne bojíš," řekla vysoká postava a při zvuku jejího hlasu měl Khadgar pocit, jako by mu po páteři přejížděla něčí ledová ruka. „Bojíš se mne, neboť mne nechápeš. Pohlédni na můj svět a porozumíš svému strachu. Pak se již bát nebudeš."
S těmi slovy postava v kápi vytvořila ve vzduchu kouli, jasnou a čistou jako mýdlová bublina. Měla asi třicet centimetrů v průměru a vznášela se. Najednou se uprostřed objevil kus země s modrou oblohou a zelenými poli.
Ta bytost ukazovala orkovi Azeroth.
Další bublina a pak další a ještě čtvrtá. Sluncem zalitá pole uprostřed léta. Bažiny Černého močálu. Ledové pláně severu. Zářící věže stormwindského hradu.
A pak ještě jedna bublina, s osamocenou věží uprostřed hor ozářená měsícem. Ukazovala orkskému černokněžníkovi Karazhan.
Pak přišla bublina, v níž se odehrávala jakási temná scéna hluboko pod hladinou. Jen na okamžik, jako pomíjivá myšlenka, která se hned rozplyne. Ale Khadgar ucítil moc. Tam hluboko pod vlnami byl hrob, krypta, která pulzovala mocí, jako srdce bije životem. Jen kratičký okamžik a byla pryč.
„Svolej svůj národ," řekla postava v kápi. „Svolej svá vojska a válečníky, dělníky i spojence a připrav je na cestu skrze Zvrácené Nic. Připrav je dobře, neboť pokud uspěješ, tohle všechno bude tvé."
Khadgar zavrtěl hlavou. Ten hlas ho bodal jako neodbytný komár. Pak si konečně uvědomil, kdo ona postava je, a srdce se mu zastavilo.
Gul'dan klečel na kolenou, ruce sepnuté. „Učiním tak, neb není větší moci nad vaši. Kdo však skutečně jste a jak se do toho světa dostaneme?"
Postava zvedla ruce ke kápi a Khadgar zavrtěl hlavou. Nechtěl to vidět. Už věděl, ale nechtěl to vidět.
Tvář s hlubokými rysy. Šedivějící obočí. Zelené oči zářící skrytým věděním a čímsi nebezpečným. Garona hlasitě vzdychla.
„Jsem Strážce," řekl Medivh orkskému černokněžníkovi. „A otevřu vám cestu. Konečně rozbiji ten věčný kruh a budu volný."