13. kapitola Druhý stín
Druhý stín
„Ne!“ vykřikl Khadgar a vize se okamžitě rozplynula. Byli znovu sami v jídelně, uprostřed symbolu z rozdrceného ametystu a růžového křemene.
Uši mu hořely a rohy jeho vize jako by se ho snažily sevřít mezi sebou. Padl na koleno, ale vůbec netušil, že se pohnul. Napravo nad ním se ozvalo Garonino zašeptání, jako by chtěla, aby ji nebylo slyšet.
„Medivh," řekla tiše. „Staroch. To není možné."
„Je to možné," řekl Khadgar. Měl pocit, jako by se mu v žaludku proplétalo klubko hadů. Jedna myšlenka stíhala druhou, a přestože se je snažil všechny zapudit, věděl, k jakému výsledku nakonec dojdou.
„Ne," řekla Garona nekompromisně. „Musel ses splést.
Ta vize musela být špatná. Chtěli jsme zjistit něco a objevili něco jiného. Přece jsi říkal, že už se ti to stalo."
„Ale ne takhle," řekl Khadgar. „Může se stát, že nevidíme, co chceme, ale vždycky je to pravda."
„Třeba je to jen varování," řekla půl-orka.
„Dává to smysl," řekl Khadgar a v jeho hlase byla lítost. „Zamysli se nad tím. Proto byla ochranná zaklínadla neporušená, i když jsme byli napadeni. On toho démona přivolal zevnitř."
„To mi na něj nesedí," řekla Garona. „Třeba to opravdu byla jen iluze, nějaký magický trik. To mi k němu prostě nejde."
„Byl to on," řekl učedník a vstal. „Poznám hlas svého mistra. A poznám jeho tvář. Ve všech těch jeho náladách."
„Ale to vypadalo, jako by jeho tvář měl na sobě někdo jiný," řekla Garona. „Jako by byl falešný, jen oblečení nebo zbroj, které si někdo nasadil."
Khadgar se na Garonu podíval. Hlas se jí třásl a v koutcích velkých očí se jí objevily slzy. Chtěla věřit. Hrozně chtěla věřit.
To však chtěl i Khadgar. Pomalu přikývl. „Mohl by to být trik. A mohl to být zároveň i on. Mohl zkoušet nějaký trik na toho orka, přesvědčit ho, aby se vydal sem. Třeba nějaká vize budoucnosti?"
Teď však zavrtěla hlavou Garona. „Ne. Byl to Gul'dan. A ten je už tady. Přivedl nás sem portálem. Tohle byla minulost a jejich první setkání. Ale proč by chtěl Medivh přivést orky do Azerothu?"
„To vysvětluje, proč nedělá nic, aby je zastavil," řekl Khadgar. Pak zavrtěl hlavou, jako by se snažil uvolnit myšlenky, které se tam nyní doslova mačkaly. Tolik věcí najednou dávalo smysl. Podivná zmizení.
Nezájem Maguse o rostoucí počtu orků. Dokonce i to, že si přivedl půl-orku přímo do věže.
Pohlédl na Garonu a uvažoval, nakolik je v celém spiknutí zapletená ona. Zdála se posledními událostmi naprosto zdrcená, ale nemohla být jen dalším spiklencem, figurkou v Medivhově hře?
„Musíme to zjistit," řekl jednoduše. „Musíme vědět, proč tam byl. Co tam dělal. Je Strážce - neměli bychom ho odsuzovat na základě jediné vize."
Garona pomalu přikývla. „Takže se ho zeptáme. Jak?" Khadgar otevřel ústa, aby odpověděl, ale z chodby se ozval jiný hlas.
„Co to tam kujete za pikle?" řekl Medivh, který se právě objevil ve dveřích do jídelny.
Khadgarovi se sevřelo hrdlo, a navíc mu v něm vyschlo.
Magus zůstal stát ve dveřích a Khadgar si ho prohlížel a pokoušel se nalézt cokoli v jeho hlase, vzhledu, pohybech. Cokoli, co by zpochybňovalo jeho přítomnost. Ale nenašel nic. Tohle byl Medivh.
„Tak s čímpak si to tu děti hrajete?" řekl Magus a svraštěl obočí.
Khadgar hledal odpověď, ale Garona ho předběhla:
„Učedník mi ukazoval nové kouzlo, na kterém pracuje." Hlas se jí však poněkud chvěl.
Medivh zabručel: „Další z těch tvých vizí, Mladý Důvěro? Nestačí ti, že jich je tu všude tolik, ještě musíš vyvolávat další kusy minulosti? Pojď okamžitě se mnou, máme práci. A vy také, Vyslankyně."
Jeho hlas byl odměřený, pevný, ale rovněž chápavý. Přísný hlas moudrého učitele. Khadgar udělal krok vpřed, ale Garona ho uchopila za paži.
„Stíny," zasyčela.
Khadgar zamrkal a znovu se na Maguse podíval. V jeho tváři byla nyní netrpělivost a nespokojenost. Ramena měl stále ještě široká a nehledě na tíhu odpovědnosti stál vzpřímeně. Na sobě měl hábit, v jakém ho Khadgar viděl už mnohokrát.
A za ním se po zemi plazily dva stíny. Jeden mířící přímo směrem od louče, ale druhý, stejně tmavý, vrhal Magus v podivném úhlu.
Khadgar zaváhal a na Medivhově tváři se nespokojenost měnila v blížící se bouři. „Co se děje, Mladý Důvěro?"
„Měli bychom si po sobě uklidit," řekl Khadgar a snažil se, aby to znělo nenucené. „Nechceme Moroesovi přidělávat práci. Dohoníme vás."
„Učedník nemá v popisu práce smlouvat," řekl Medivh.
„A teď okamžitě pojď."
Ani jeden z nich se však nepohnul a Garona řekla:
„Proč nejde dovnitř?"
Skutečně, proč, pomyslel si Khadgar. Pak nahlas řekl:
„Mohu otázku, mistře?"
„Co zase?" zabručel čaroděj.
„Proč jste ve snu navštěvoval orka Gul'dana?" řekl Khadgar a cítil, jak se mu svírá hrdlo. „Proč jste otevřel orkům cestu do našeho světa?"
Medivhův pohled se přesunul ke Garoně. „Netušil jsem, že vám o mně Gul'dan pověděl. Nepřipadal mi až takhle nemoudrý ani užvaněný."
Garona o krok ustoupila, ale tentokrát zadržel Khadgar ji. Pak řekla: „Nevěděla jsem to. Až do tohoto okamžiku." Medivh si odfrkl. „To nic neznamená. A teď pojďte. Oba."
„Proč jste orkům ukázal cestu sem?" opakoval Khadgar.
„Nadřízeným se neodmlouvá!" vyštěkl čaroděj.
„Proč jste přivedl orky do Azerothu?" zeptal se Khadgar naléhavě.
„Po tom ti nic není, kluku. Ty teď půjdeš se mnou! Hned!" Magusova tvář byla sinalá vzteky a podivně zkroucená.
„S úctou k vám, pane," řekl Khadgar a každé jeho slovo bylo jako bodnutí dýky, „ne. Nepůjdu."
Medivh vztekle zahřměl: „Ty spratku, já tě dostanu..." a jak promluvil, udělal krok do místnosti.
V tu chvíli odevšad začaly sršet jiskry a zalily čaroděje deštěm jasného světla. Magus zavrávoral, o krok ustoupil, zvedl ruce a zaklel.
„Co?" začala Garona.
„Ochranný kruh," vyštěkl Khadgar. „Má držet vyvolané démony v bezpečné vzdálenosti. Magus jej nemůže překročit."
„Ale jestli má působit proti démonům, proč on nemůže? Tedy pokud..." Garona pohlédla na Khadgara. „Ne," řekla. „Dokáže ho ten kruh zadržet?"
Khadgar si vzpomněl na stéblo slámy, které leželo napříč kruhem ve stormwindské věži, a pak pohlédl směrem k energii jiskřící u dveří. Zavrtěl hlavou.
Pak zařval na Maguse: „Tak tohle jsi udělal Huglarovi a Hugarinovi? I Guzbahovi? A ostatním? Přišli na to, jak to ve skutečnosti je?"
„Byli dál od pravdy než ty, skvrně," řekl ozářený Magus se zaťatými zuby. „Ale musel jsem být opatrný. Odpustil jsem ti tvou zvědavost kvůli mládí a myslel jsem, že loajalita..." Zasupěl námahou, ale ochranný kruh odolal. „Myslel jsem, že loajalita ještě pořád na tomto světě něco znamená."
Ochranný kruh jasně zaplál, jak se do něj Medivh opřel, a Khadgar viděl, že kolem čarodějových dlaní se magické pole pomalu ztrácí. Zdálo se, že Medivhovy vousy chytily od některé z jisker a kouř z nich mu nyní stoupal nad hlavu jako nějaké dva ohromné rohy.
A pak se Khadgarovi zastavilo srdce, protože si uvědomil, že hledí na druhý obraz, který se překrývá s obrazem jeho milovaného mistra. Obraz, kterému patřil onen druhý stín.
„Dostane se skrz," řekla Garona.
Khadgar zaskřípal zuby. „Nakonec ano. Pouští do kruhu obrovské množství energie, aby ho prolomil."
„Dokáže to?" zeptala se půl-orka.
„Je to Strážce Tirisfalu," řekl Khadgar. „Dokáže, cokoli si usmyslí. Jen mu to může nějakou dobu trvat."
„A nemůžeme odtud zmizet my?" V Garonině hlase byla nyní panika.
„Jediná cesta ven je kolem něj," řekl Khadgar.
Garona se rozhlédla kolem sebe. „Tak rozboř nějakou zeď. Udělej nový východ."
Khadgar se zadíval na kamenné zdi, ale zavrtěl hlavou.
„Tak zkus něco jiného!"
„Zkusím tohle," řekl Khadgar. V kouři před nimi se nyní zhmotňovala postava Medivha, větší než originál a jakoby zapletená do blesků.
Khadgar se uklidnil a vstřebal do sebe okolní magickou energii. Udělal pohyby, které naposledy dělal jen před několika okamžiky, a vyslovil slova smrtelným lidem dávno zapomenutá. V okamžiku, kdy se mu podařilo zkoncentrovat veškerou magickou energii do jediné světelné koule, vypustil ji.
„Přines mi vizi," řekl Khadgar, „někoho, kdo s tímhle monstrem už bojoval!"
Následovala chvíle dezorientace, kdy si Khadgar myslel, že kouzlo nevyšlo a přeneslo je do observatoře na vrchol věže. Ale nebylo tomu tak. Kolem byla nyní tma a vzduch rozčísl rozkazovačný a rozzlobený ženský hlas.
„Ty se opovažuješ zaútočit na svou vlastní matku?" zařvala Aegwynn a její tvář byla bledá vztekem.
Aegwynn stála na jedné straně observatoře, zatímco Medivh na druhé. Byl to Medivh, jak ho znal - vysoký, hrdý a evidentně ustaraný. Žena ani dávný Medivh si Khadgara ani Garony nevšímali. Khadgar si s úžasem uvědomil, že ve vizi je s nimi i současný Medivh - čaroděj stál u zdi a kolem něj sršely jiskry. Dvojice z minulosti ignorovala i jej, ale současný Medivh se zájmem hleděl na scénu, která se před nimi začínala odehrávat.
„Matko, myslel jsem, že začínáš být hysterická," řekl minulý Medivh.
„Takže sis myslel, že mě malá magická střela uklidní?" vyštěkla bývalá Strážkyně. Khadgar viděl, že je nyní mnohem starší. Kdysi zlaté vlasy byly zcela bílé a kolem očí i úst měla hluboké vrásky. Stále se však podobala ženě, kterou viděl dříve. „A teď," řekla, „mi odpověz."
„Matko, ty se na to nedíváš ze správného úhlu," řekl minulý Medivh.
„Odpověz," vyštěkla Aegwynn zlostně. „Proč jsi přivedl orky do Azerothu?"
„Už se nedivím, že byl tak podrážděný, když ses ho zeptal," řekla Garona. Khadgar na ni sykl, aby byla zticha, a pohledem zkontroloval současného Medivha.
Ten ustal ve snaze překonat ochranný kruh a zdálo se, že se na chvíli ztratil ve svých emocích.
„Matko?" řekl současný Medivh. Nyní se tvářil téměř jako důvěřivé dítě.
„Ale ty odpovědět NEDOKÁŽEŠ, že ne?" řekla Aegwynn. „Je to zase jen jedna z těch tvých her. Jen výzva pro Lothara a Llanea, aby se měli čím bavit. Moc Tirisfalen není hra, dítě. Neustále sem proudí víc a víc orků a v blízkosti Černého močálu byla přepadena spousta karavan. Každý novic by dokázal ten tvůj Portál najít, ale jen tvá matka cítí tu moc, co jej otevřela. Tak znovu, dítě, k čemu ti to všechno je?"
I Khadgar se cítil při pohledu na Aegwynn a před jejím hlasem neuvěřitelně malý a napůl čekal, že minulý Medivh uteče z místnosti. Ten ho však překvapil. Temně se zasmál.
„Tak to, že se tvá matka zlobí, ti je k smíchu, dítě?" řekla Aegwynn ostře.
„Ne," řekl Medivh a usmál se jako dravec těsně před útokem. „K smíchu je mi to, jak je má matka hloupá." Khadgar se podíval na druhou stranu místnosti a viděl, jak sebou současný Medivh při zvuku svých dávných slov trhl.
„Jak se opovažuješ," zahřměla Aegwynn a zvedla ruku.
Z její dlaně vylétla směrem na Medivha koule oslepujícího bílého světla. Magus zvedl ruku a lehce ji odrazil.
„Opovažuji, matko," řekl přízrak. „A mám moc, která mi to dovolí. Moc, kterou jsi mi sama vnutila, o kterou jsem se tě nikdy neprosil." Přízračný Medivh udělal gesto a místnost ozářil jasný výboj magické energie. Aegwynn jej zastavila, ale Khadgar si všiml, že musela použít obě ruce a i tak zavrávorala.
„Ale proč jsi přivedl ty orky do Azerothu?" zasyčela žena. „Nebyl důvod. Ohrozil jsi celé lidstvo a k čemu je to dobré?"
„Abych přerušil kruh, samozřejmě," řekl minulý Medivh. „Abych rozbil hodinový strojek vesmíru, který jsi pro mě připravila. Všechno má své místo, včetně tvého dítěte. Když už jsi nemohla dál vykonávat roli Strážce, porodila sis a vychovala nástupce, který měl předem určený osud a neměl být ničím jiným než jedním z tvých nástrojů."
Současný Medivh klesl na kolena, oči upřené na scénu před sebou. Jeho ústa neslyšně vyslovovala slova, která jeho minulé já říkalo nahlas.
Garona zatahala Khadgara za rukáv a on přikývl. Oba vyklouzli ze středu ochranného kruhu a začali se kolem zdi plížit za záda současného Maguse.
„Ale to riziko, dítě..." řekla Aegwynn.
„Riziko?" řekl Medivh. „Riziko pro koho? Pro mě ne. Ne s mocí Tirisfalen, kterou vládnu. Pro zbytek Řádu? Ty zajímá vnitřní politika víc než démoni. Pro lidskou rasu? Jsou tlustí a šťastní, chráněni před nebezpečím, o kterém ani neví! Je skutečně ohrožen někdo důležitý?"
„Zahráváš si se silami většími, než jsi ty sám, synu," řekla Aegwynn. Khadgar s Garonou už byli téměř u dveří, ale současný Medivh byl stále uchvácen vizí.
„Ó, jistě," řekla Magusova minulost nasupeně. „Myslet si, že bych mohl něco takového zvládnout, znamená dát se na cestu hříchu. Je to něco podobného jako myslet si, že bych se mohl utkat s pánem démonů, a dokonce ho porazit."
Oba už byli za Medivhem a Garona vytáhla z blůzy nůž. Khadgar jí zastavil ruku a zavrtěl hlavou. Proklouzli kolem Medivha. Ve starcových očích se zaleskly slzy.
„Co se stane, jestli tihle orkové zvítězí?" řekla Aegwynn. „Uctívají temné bohy a stíny. Proč bys chtěl dát Azeroth právě jim?"
„Až zvítězí," řekl minulý Medivh, „učiní mě svým vůdcem. Oni uznávají sílu, matko, na rozdíl od zbytku tohohle ubohého světa. A díky tobě jsem já tou nejsilnější bytostí na světě. A já rozbiju ty okovy, do kterých jste mě dali, a budu vládnout."
V celé vizi se na chvíli rozhostilo ticho a Khadgar i Garona ztuhli a zatajili dech. Nevšimne si jich teď současný Medivh?
Aegwynn však měla jeho plnou pozornost. „Nejsi můj syn," řekla.
Současný Medivh skryl hlavu do dlaní. Jeho minulá verze řekla: „Ne. Nikdy jsem tvým synem nebyl. V žádném případě opravdu tvým."
A minulý Medivh se zasmál. Byl to hluboký burácivý smích, který už Khadgar jednou slyšel, na ledových pláních, když tihle dva spolu naposled bojovali.
Aegwynn vypadala šokovaná. „Sargerasi?" vyštěkla nakonec. „Zabila jsem tě."
„Zabila jsi tělo, čarodějnice. Zabila jsi jen mou fyzickou podobu!" zahřměla Medivhova minulost a Khadgar spatřil druhou bytost, stín, který původního Medivha pohlcoval. Stvoření z ohně a stínu s vousy z plamenů a ebenovými rohy. „Zabila a ukryla v hrobce hluboko pod hladinou moře. Ale já jsem byl ochoten ji obětovat, abych získal něco daleko cennějšího."
Aegwynn si nevědomky sáhla na břicho.
„Ano, drahá matičko," řekl minulý Medivh. Plameny olizovaly jeho ústa a nad obočím se mu z kouře formovaly rohy. Byl to Medivh, ale zároveň i Sargeras.
„Skrýval jsem se ve tvém lůně a prostoupil jsem každou buňku tvého nenarozeného dítěte. Rakovina, mor, postižení, o kterém jsi neměla ani tušení. Zabít tě bylo nemožné, svést nepravděpodobné. Tak jsem ze sebe udělal tvého dědice."
Aegwynn zaklela, zvedla ruce a její vztek se zhmotnil v podobě slov, která nebyla určena pro lidská ústa. Medivha Sargerase zasáhla do hrudi fascinující zářivá duha.
Přízrak minulosti zavrávoral, ustoupil o krok, o dva, pak zvedl ruku a zastavil proud energie proudící do jeho těla. V místnosti bylo cítit spálené maso a Sargeras/Medivh zavrčel a odplivl si. Pak sám seslal kouzlo, které odhodilo Aegwynn přes celou místnost.
„Nemohu tě zabít, matko," vyštěkl démon. „Jedna část mne samého mi v tom brání. Ale zlomím tě. Zlomím a zničím. A až se uzdravíš, až se vrátíš zpět z místa, kam tě pošlu, tahle země bude už má. Země i moc řádu Tirisfal!" V současnosti Medivh zavyl jako ztracená duše. Strašlivým nářkem žádal nebesa o odpuštění, kterého se mu nikdy nedostane.
„Teď máme šanci," řekla Garona a zatahala Kliadgara za hábit. „Rychle odtud, dokud to jde."
Khadgar chvíli váhal a pak se vydal za ní ke schodům. Schody brali po třech a téměř vrazili do Moroese.
„Rozrušení," poznamenal chladně. „Problém?"
Garona se prohnala kolem kastelána, ale Khadgar starého muže chytil za šaty a řekl: „Mistr se zbláznil."
„Víc než obvykle?" odpověděl Moroes.
„To není vtip," řekl Khadgar a zvedl oči. „Máš u sebe píšťalku na přivolávání gryfonů?"
Sluha zvedl ruku s runami pokrytým kouskem kovu.
„Přejete si, abych přivolal..."
„Udělám to sám," řekl Khadgar, vzal mu píšťalku z ruky a hnal se za Garonou. „Půjde po nás, ale ty bys možná měl také zmizet. Vezmi kuchařku a utečte, jak nejdál to půjde."
S těmi slovy se Khadgar ztratil sluhovi z očí.
„Utéct," řekl Moroes směrem za vzdalující se učedníkovou postavou. Pak zabručel: „A kam bych asi šel?"