ŽIJEME WARCRAFTEM

 Magusovo zdřímnutí
 Tohle je velice důležité," řekl Medivh, který mírně zavrávoral, když sklouzl z gryfonova hřbetu. Vypadal k smrti vyčerpaný a Khadgar předpokládal, že jeho bitva s démonem byla daleko obtížnější, než byl ochoten přiznat.
 „Nebudu... pár dní k dispozici," pokračoval čaroděj.
 „Jestli sem během té doby dorazí nějací poslové, postarej se o korespondenci."
 „To zvládnu," řekl Khadgar. „Hravě."
 „Nezvládneš," řekl Medivh a ztěžka scházel po schodišti dolů. „Proto ti musím říct, jak se čtou dopisy s purpurovou pečetí. Purpurová pečeť znamená, že je to záležitost Řádu."
 Khadgar tentokrát neříkal nic, jen přikývl.
 Medivh sklouzl po hraně jednoho schodu, zavrávoral a vypadalo to, že spadne dolů. Khadgar se natáhl, aby ho zachytil, ale Magusovi se podařilo opřít se o zeď a zvednout se na nohy. Pak dál řekl, jakoby nic: „V knihovně je svitek. Píseň o Aegwynn. Píše se v něm o bitvě mé matky se Sargerasem."
 „Ten svitek, který po mně chtěl Guzbah," řekl Khadgar, jenž nyní čaroděje bedlivě sledoval.
 „Přesně ten," řekl Medivh. „Proto mu ho nemohu dát - používáme ho jako šifru v komunikaci mezi členy Řádu.
 Je to hlavní klíč. Každý člen má naprosto identický. Když vezmeš standardní abecedu, posuneš všechno tak, že první písmeno je vlastně čtvrté, desáté nebo dvacáté.
 Jednoduchý kód. Chápeš?"
 Khadgar se už chystal říct, že ano, ale Medivh pokračoval dál, jako by neměl na vysvětlování dost času.
 „Ten svitek je klíč," opakoval. Nahoře na zprávě najdeš cosi, co vypadá jako datum. Není. Je to odkaz na sloku, verš a slovo, u kterého začneš. První písmeno toho slova je první písmeno abecedy v šifře. Od toho místa už funguje normálně, další písmeno v abecedním pořadí je druhé písmeno abecedy a tak dál."
 „Chápu."
 „Nechápeš," řekl Medivh unaveně. „To je jen šifra pro první větu. Když dojdeš k tečce, přejdeš na druhé písmeno v daném slově. To se stane prvním písmenem abecedy pro šifru v další větě. Interpunkce je normální. Stejně tak čísla, ale většinou se čísla vypisují slovy, ne číslicemi. Ještě něco, ale nemůžu si vzpomenout."
 Stáli teď před Medivhovými soukromými komnatami. Moroes už na ně čekal s rouchem přehozeným přes předloktí a přikrytou miskou na vyřezávaném stole.
 Khadgar už od dveří cítil vůni silného vývaru stoupající z misky.
 „Co mám dělat, když tu šifru rozluštím?" zeptal se Khadgar.
 „Správně!" řekl Medivh, jako by mu v mysli sepnulo to správné spojení. „Počkej. Nejdřív počkej. Den nebo dva, možná už to pak vyřídím sám. Jinak se z toho budeš muset vykroutit. Odjel jsem za povinnostmi a každou chvíli se vrátím. Použij stejnou šifru, ale nezapomeň ji označit, jako by to bylo datum. Jestli všechno ostatní selže, budeš mě muset zastoupit. Řekni tomu člověku, co přijde, ať se rozhodne podle svého, a já jim přijdu na pomoc, jakmile to bude možné. To je vždycky nadchne. Neříkej jim, že jsem indisponován - když jsem něco takového naposled zkusil, přišla mi na pomoc horda rádoby kleriků. Od té doby postrádám stříbrné příbory." Čaroděj se zhluboka nadechl a pak znovu jako by splaskl. Musel se opřít o zárubně dveří. Moroes se ani nehnul, ale Khadgar udělal krok směrem k mistrovi.
 „Ten souboj s démonem," řekl Khadgar. „Bylo to zlé, že?"
 „Už jsem zažil horší. Démoni! Bastardi s rameny jako skály a beraními hlavami. Stín i oheň zároveň. Spíš zvířata než lidé, ale zla v sobě jako ze všech tvorů. Strašlivé spáry. Na ty si musíš dávat největší pozor, na jejich spáry."
 Khadgar přikývl. „Jak jste ho porazil?"
 „Prudký nervový šok z nich většinou vyrazí život," řekl Medivh. „V tomhle případě mu urazil hlavu."
 Khadgar překvapením zamrkal. „Vy jste neměl meč?"
 „Medivh se unaveně usmál. „A copak jsem říkal, že budu potřebovat meč? A dost. Další otázky, až na ně budu mít sílu." S těmi slovy vešel do místnosti a věrný Moroes před Khadgarem zavřel dveře. Poslední zvuk, který mladík slyšel, bylo vyčerpané oddychnutí starého muže, který se konečně uložil k odpočinku.
 Uplynul týden a Medivh ani jednou nevyšel ze svých komnat. Jen Moroes se každý den šoural po schodech s miskou vývaru. Nakonec Khadgar sebral dost odvahy, aby nahlédl dovnitř. Kastelán až na zamručení na znamení, že registruje jeho přítomnost, ani pohybem nenaznačil nesouhlas.
 Medivh ve svém odpočinku vypadal děsivě. Z jeho zavřených očí vyprchalo světlo a z celého těla zmizelo napětí života. Na sobě měl dlouhou noční košili a napůl ležel opřený o čelo postele, pod zády hromadu polštářů, s ústy otevřenými, bledou tváří. Jeho obvykle neustále aktivní tělesná schránka byla ztrhaná a vyhublá. Moroes opatrně vkládal lžíce s vývarem do čarodějových otevřených úst. Ten polykal, aniž by se vzbudil. Kastelán ještě vyměnil ložní prádlo a zbytek dne měl volno. Khadgara zamrazilo v zádech, když ho napadlo, jestli se stejná scéna neudála, když byl Medivh mladý, když se u něj projevila jeho moc a když se o něj staral Lothar. Uvažoval, jak dlouho asi bude Magus mimo. Kolik energie z něj asi bitva s démonem musela odsát?
 Dosud přicházela jen obyčejná korespondence, psaná běžným a srozumitelným jazykem. Některé dopisy doručovali jezdci na gryfonech, jiné na koních a několik jich také přišlo spolu s vozy obchodníků, kteří přijeli, aby doplnili spíže ve věži. Jejich obsah byl většinou prostě světský - pohyby lodí a zprávy o cvičení jednotek. Hlášení o připravenosti. Občas zpráva o objevení starobylé hrobky nebo zapomenutého artefaktu nebo nalezení dlouho zapomenuté legendy. Objevení tornáda, velké mořské želvy nebo rudého přílivu. Nákresy tvorů, kteří pozorovateli připadali noví, ale byli spíš jen kopiemi obrazů z bestiářů v Medivhově knihovně.
 A rovněž zprávy o orcích objevujících se ve stále větším počtu zejména na východě. Stále častěji byli pozorováni v blízkosti Černého močálu. Byly zesíleny ozbrojené doprovody karavan. Přicházely mapy rozmístění dočasných táborů, zprávy o loupežných nájezdech a záhadných mizeních. Stále více lidí hledalo ochranu za zdmi velkých měst. Také kresby těch, kdo přežili nějaký útok, včetně detailních popisů ohromných svalnatých tvorů, které, jak si Khadgar uvědomil, musely být výsledkem pitev oněch tvorů.
 Khadgar začal dopisy čarodějovi předčítat, zejména pak jejich humornější části. Magus nijak nereagoval, ale ani neučinil nic, čím by mladému čaroději tuto činnost zakázal.
 Když dorazil první dopis s purpurovou pečetí, Khadgar byl okamžitě ztracen. Některá z písmen dávala smysl, ale jiná se rychle proměnila ve snůšku nesmyslů. Mladý čaroděj nejprve zpanikařil, jistý si tím, že musel špatně pochopit některou z Medivhových podstatných instrukcí. Po dni stráveném tím, že plnil svůj pokoj poznámkami a špatnými pokusy, si Khadgar uvědomil, co dělá špatně - že mezery mezi slovy jsou v šifře Řádu vlastně písmena, která posunují celou abecedu o jedno. V okamžiku, kdy mu tohle došlo, nebyl už problém šifru rozluštit.
 Obsah byl však snad ještě méně působivý než dříve, když byl jen shlukem písmen. Zpráva z dalekého jihu, poloostrova Ulmat Thondr, o tom, že všude je klid, nikde ani stopy po orcích (přestože v poslední době vzrostl počet lesních trolů), a že na jižním horizontu je vidět nová kometa, s detailními poznámkami (čísly vypsanými slovy). Nechtěla se po něm žádná odpověď a Khadgar dopis i jeho překlad odložil stranou.
 Khadgar uvažoval, proč Řád nepoužívá k šifrování magické kódování nebo přímo magické svitky. Snad to bylo proto, že ne všichni členové řádu Tirisfal byli čarodějové. Nebo se vše snažili ukrýt před ostatními čaroději, jako třeba před Guzbahem. Ty by použití magických svitků lákalo jako vosy na med. Khadgar usoudil, že s největší pravděpodobností to všechno bylo způsobeno Medivhovou umíněností a čaroděj všechny ostatní zkrátka přinutil, aby jako klíč používali báseň o jeho matce.
 Od Lothara přišla velká obálka, ve které byla všechna dřívější pozorování a útoky orků překreslená do velké mapy. Skutečně to vypadalo, že armády orků proudí ze samotného středu Černého močálu. Ale ani nyní se po něm nechtěla odpověď. Khadgar zvažoval, jestli nemá Lotharovi poslat zprávu o Medivhově stavu, ale rozmyslel si to. Co by mohl rytíř jiného dělat, než že by jeho obavy ještě více vzrostly? Ale Khadgar mu přeci jen krátkou zprávu poslal, vlastnoručně podepsanou, ve které mu děkoval za poskytnuté informace a žádal ho, aby Medivha i nadále informoval.
 Uplynul druhý týden a začal třetí. Mistr v kómatu, student ponořen do výzkumu. Nyní, když měl konečně správný klíč, začal Khadgar procházet starší dopisy, z nichž některé byly stále ještě zapečetěny purpurovým voskem. Jak tak Khadgar procházel starými dokumenty, začínal pomalu chápat Medivhovy rozpolcené pocity vůči Řádu. Nejčastěji byly dopisy jen požadavky - tady zaklínadlo, jinde nějaká informace, požadavek, aby okamžitě přijel, protože krávy nechtějí žrát nebo jejich mléko kysne. Dodatečné informace v dopisech byly většinou rovněž prosby o ztracené kouzlo nebo knihu, zabalené v lichotkách a pochlebcích. Ve spoustě z nich nebylo vlastně nic než pedantská rada, vyzdvihující důvod, proč by ten či onen kandidát byl dokonalým učedníkem (většina z těchto dopisů nikdy nebyla otevřená, jak si Khadgar všiml). A pak spousty zpráv o tom, že se nic neděje, nic se nezměnilo a všechno je v normě.
 Čím byl však poslední typ dopisů mladší, měnila se jejich forma (dopisy nebyly datovány, ale Khadgar se naučil poznávat, ze které doby jsou, podle stupně zažloutnutí pergamenu a větší naléhavosti žádostí a rad).
 Jejich tón se stával s objevem orků jaksi vlídnějším, obzvláště poté, co orkové začali přepadat karavany. Zároveň však naléhavost a počet žádostí o Medivhovu pomoc neklesaly, spíše naopak.
 Khadgar se zadíval na starého čaroděje ležícího na lůžku a uvažoval, co by ho samotného přimělo pomáhat těmhle lidem.
 A pak tu byly ještě ony tajemné dopisy - občasné poděkování, odkazy na starobylé texty, odpovědi na neznámé otázky - „Ano," „Ne," a „Samozřejmě." Když tak jednou Khadgar seděl vedle svého mistra, přišel podobný dopis. Stálo v něm: „Připravte pokoje. V krátké době dorazí vyslanec."
 Na konci třetího týdne přivezl večer potulný kupec dva dopisy najednou, jeden s purpurovou pečetí, druhý s rudou a adresovaný samotnému Khadgarovi. Oba byly z Fialové citadely Kirin Tor.
 Dopis Khadgarovi začínal rukopisem připomínajícím pavoučí síť: „S politováním vám oznamujeme, že náhle a neočekávaně zemřel čaroděj - instruktor Guzbah. Jsme srozuměni, že jste se zesnulým čarodějem udržoval korespondenci a sdílíme s vámi vaše sympatie k němu i váš zármutek. Pokud dlužíte Guzbahovi nějaký dopis, peníze nebo informace, či pokud vlastníte něco z jeho majetku (obzvláště jakékoli vypůjčené knihy), ocenili bychom, kdybyste korespondenci, peníze, informace či majetek odeslal na uvedenou adresu." Několik čísel a ledabylý nečitelný podpis na konci stránky.
 Khagdar se cítil, jako by ho někdo udeřil do žaludku. Guzbah mrtev? Otočil dopis, ale žádné další informace tam nebyly. Stále otřesen sáhl pro druhou obálku, s purpurovou pečetí. Dopis byl napsán stejným pavoučím rukopisem, ale jakmile ho rozšifroval, dozvěděl se daleko víc.
 Guzbah byl nalezen zabit v knihovně večer o Svátku písařů nad otevřeným Denbrawnovým pojednáním O Písni o Aegwynn. (Khadgar ucítil výčitky svědomí za to, že neposlal svému mrtvému učiteli požadovaný svitek.) Evidentně ho zezadu překvapil nějaký netvor (zřejmě vyvolaný), který ho následně roztrhal. Smrt byla rychlá, ale bolestivá. Následoval detailní popis polohy, ve které bylo tělo nalezeno. Z onoho popisu i popisu zdemolované knihovny mohl Khadgar pouze předpokládat, že ten „vyvolaný netvor" byl démon stejného druhu, s jakým Medivh bojoval ve Stormwindu. Dopis pokračoval na Khadgara nepřiměřeně chladným a analytickým tónem. Pisatel poznamenal, že tohle bylo sedmé úmrtí čaroděje z Fialové citadely za poslední rok, včetně arcimága Arrexise. Dál se zmiňoval o tom, že tohle byl první případ, kdy oběť nebyla členem Řádu. Pisatel chtěl vědět, jestli byl Medivh s Guzbahem v kontaktu, ať již přímo či skrze svého učedníka (když Khadgar spatřil své jméno v textu, zažil krátké déja vu). Neznámý autor dopisu pokračoval spekulacemi, že Guzbah, jako čaroděj, který nebyl členem Řádu, mohl démona sám vyvolat z jiného důvodu, a kdyby tomu tak bylo, má si Medivh na svého učedníka dát v tomto ohledu pozor.
 Khadgara na chvíli ovládla zlost. Jak se ten člověk opovažuje (musel to být někdo v Kirin Tor vysoko postavený, ale Khadgar neměl tušení kdo) obviňovat Guzbaha i jeho! Khadgar tam ani nebyl, když Guzbah zemřel! Třeba byl za všechno odpovědný sám pisatel toho dopisu nebo někdo jako Korrigan - knihovník pořád hledal všechno, co mělo něco společného s démony a jejich uctívači. Jak může někdo jen tak napsat takové obvinění!
 Khadgar zavrtěl hlavou a zhluboka se nadechl. Ne, podobné spekulace byly zbytečné a pramenily z osobního rozhořčení, stejně jako většina politiky Kirin Tor. Vztek zeslábl a proměnil se ve smutek a uvědomění si, že ani mocní čarodějové ve Fialové citadele nebyli schopni takovému činu zabránit. Sedm čarodějů (z toho šest zřejmě členové tajného a mocného Řádu) zemřelo a tenhle člověk dokázal jen obviňovat mrtvé v zoufalé naději, že žádná další smrt již nebude. Khadgar si vzpomněl na rychlé a přímočaré jednání Medivha ve Stormwindu a uvažoval, proč mezi jeho učiteli není nikdo stejně inteligentní, bystrý a rozhodný.
 Mladý čaroděj vzal originální zašifrovaný text a ještě jednou jej prohlédl proti světlu svíčky. Svátek písařů byl už téměř před měsícem a půl. Tak dlouho trvalo, než se zpráva dostala přes moře až sem. Měsíc a půl. Dřív než byli ve Stormwindu zabiti Huglar a Hugarin. Jestli v tom měl prsty ten samý démon, nebo dokonce stejný člověk, který ho vyvolal, musel by se mezi oběma místy pohybovat velice rychle. Někteří démoni v jeho vizi měli křídla - je možné, aby se podobné stvoření přemístilo na takovou vzdálenost, aniž by si ho někdo všiml?
 Do místnosti zavanul neočekávaný proud vzduchu. Khadgarovi se na temeni zvedly vlasy a on se otočil právě včas, aby spatřil, jak se v pokoji zhmotňuje postava. Nejprve se objevil kouř, rudý jako krev, vyvěrající z jakési drobné díry do samotného vesmíru. Vířil a točil se jako mléko nalité do sklenice s vodou. Kouř rychle vytvořil neproniknutelnou stěnu, ze které se vynořila ohromná postava démona.
 Byl to stejný démon, kterého Khadgar viděl ve své špatně vykouzlené vizi na zasněžené pláni. Byl však daleko menší, aby se vešel do místnosti. I tak však bylo jeho tělo zářivě bronzové, zbroj z černého železa a vousy i vlasy ze zmítajících se plamenů. Zpod ohromného obočí mu trčely rohy. Neměl zbraň, ale evidentně žádnou nepotřeboval, neboť se pohyboval s ladností predátora, který nemá na světě soupeře.
 Sargeras.
 Khadgar se zděšením nedokázal pohnout ani promluvit. Ochranná kouzla, která zde Medivh umístil, přece takového netvora musí zadržet. Ale přesto byl zde, ve věži, v Magusově komnatě, kráčející se sebevědomím šlechtice vstupujícího do chatrče svých poddaných.
 Vládce Plamenné legie se nerozhlížel kolem sebe, ale přešel přímo k nohám postele. Tam dlouho jen stál, plameny v jeho vousech a vlasech neslyšně vířily, a prohlížel si nehybnou postavu ležící před ním. Démon si prohlížel spícího čaroděje.
 Khadgar zadržel dech a rozhlédl se po pracovním stole. Pár knih, svíčka se zrcátkem, které usměrňovalo její světlo. Nůž na otevírání dopisů, kterým před chvílí rozlomil purpurovou pečeť. Mladý čaroděj pomalu pro nůž sáhl a snažil se pohybovat, aniž by upoutal démonovu pozornost. Jeho prsty pevně sevřely rukojeť, až mu klouby zbělely.
 Sargeras však stále nehybně stál v nohách postele. Další nekonečná chvíle a Khadgar se snažil přinutit se pohnout. Ať už proto, aby uprchl, nebo zaútočil. Jeho svaly však jako by byly pevně uzamčeny v pozici, v jaké seděl.
 Medivh se na lůžku pohnul a cosi neslyšně zamumlal. Pán démonů pomalu zvedl ruku, jako by chtěl dát Magusově tělu požehnání.
 Khadgar tlumeně vykřikl a vymrštil se ze židle, nůž na dopisy sevřený v dlani. Teprve nyní si uvědomil, že ho však drží ve špatné ruce.
 Démon zvedl hlavu v líném, pomalém pohybu, jako by i on jen spal nebo byl někde hluboko pod vodou. Upřel zrak na útočícího mladíka se zdviženou rukou třímající krátkou ostrou dýku.
 Démon se usmál. Medivh se pohnul a znovu cosi ve spánku zamumlal. Khadgar bodl dýkou do démonovy hrudi.
 A ruka mu projela celým netvorovým tělem. Setrvačnosti a silou svého výpadu následoval Khadgar svou paži, proletěl Sargerasovým tělem a narazil do protější zdi. Dýka na dopisy mu vypadla z ruky a se zazvoněním dopadla na kamennou podlahu.
 Medivh otevřel oči a posadil se. „Moroesi? Khadgare? Jste tady?"
 Khadgar se postavil na nohy a rozhlédl se. Démon zmizel. Při styku s ostřím dýky praskl jako mýdlová bublina. Khadgar byl s Medivhem v místnosti sám.
 „Co děláš na podlaze, chlapče?" řekl Medivh. „Moroes ti sem mohl přinést lehátko."
 „Pane, vaše ochranná kouzla!" řekl Khadgar. „Asi nefungují. Byl tu..." chvíli koktal, ne zcela jistý, jestli má přiznat, že ví, jak vypadá Sargeras. Medivh by se toho určitě chytil a přinutil by ho přiznat se, odkud to ví.
 „Démon," vyhrkl nakonec. „Byl tu démon."
 Medivh se usmál. Vypadal odpočatě a do tváře se mu vrátila barva. „Démon? Myslím, že ne. Vydrž." Magus zavřel oči a přikývl. „Ne, ochranná kouzla jsou v pořádku. To by muselo být hodně dlouhé zdřímnutí, aby jim došla energie. Co jsi viděl?"
 Khadgar rychle popsal démona vystoupivšího z oblaku vařícího se rudého mléka, stojícího u postele se zdviženou rukou. Magus zavrtěl hlavou.
 „Myslím, že to byla jen další z tvých vizí," řekl nakonec. „Nějaký kus uvolněného a ztraceného času, který jen proletěl věží a zase zmizel."
 „Ale ten démon..." začal Khadgar.
 „Démon, kterého jsi popsal, už neexistuje, alespoň ne v tomto životě," řekl Medivh. „Byl zabit ještě před mým narozením a pohřben pod mořem. Tvá vize byl Sargeras z Písně o Aegwynn. Máš tam svitky. Luštíš dopisy? Ano. Třeba to přivábilo ten přízrak ztracený v čase do mé komnaty. Neměl jsi tu pracovat, zatímco jsem spal."
 Mírně se zamračil, jako by přemýšlel, jestli nemá být více rozzlobený.
 „Omlouvám se, myslel jsem... myslel jsem, že by nebylo nejlepší nechávat vás o samotě?" Khadgar z té věty udělal otázku, která nakonec vyzněla poněkud hloupě.
 Medivh se zasmál a jeho vrásčitá tvář se pobaveně rozzářila. „Vlastně, neřekl jsem, že nesmíš, a předpokládám, že se tě ani Moroes nepokoušel zastavit, protože to by tu už pak vůbec nemusel být." Přejel si ukazováčkem a palcem po rtech a vousech. „Myslím, že jsem dostal dost vývaru na celý život. A jen aby sis byl jistý, zkontroluji všechna ochranná zaklínadla. Zároveň ti ukážu, jak se to dělá. A teď, mimo přízraků démonů, stalo se ještě něco, zatímco jsem byl pryč?" Khadgar shrnul obsah zpráv, které přišly. Příliv orků. Lotharova mapa. Záhadná zpráva o vyslanci. A zpráva o Guzbahově smrti.
 Medivh se při popisu Guzbahova odchodu ze světa zamračil a řekl: „Takže oni se rozhodli obvinit Guzbaha, dokud nezařve další blbec." Zavrtěl hlavou a dodal:
 „Svátek písařů. To muselo být předtím, než zemřeli Huglar a Hugarin."
 „Asi o týden a půl dřív," řekl Khadgar. „Dost času, aby démon přeletěl z Dalaranu do Stormwindu."
 „Nebo člověk na gryfonu," uvažoval nahlas Medivh.
 „Na tomhle světě nemohou za všechny trable jen démoni a magie. Někdy má vše daleko jednodušší vysvětlení. Ještě něco?"
 „Vypadá to, že orků je čím dál víc a jsou nebezpečnější," řekl Khadgar. „Lothar píše, že pomalu přestávají přepadat karavany a soustřeďují se na menší osady. Malé, ale výsledkem je, že do Stormwindu přichází stále více lidí."
 „Lothar přehání," řekl Medivh s úšklebkem.
 „Dělá si starosti," řekl Khadgar prostě. „Neví, co má čekat dál."
 „Na druhou stranu," řekl Medivh a dlouze si povzdychl.
 „Jestli všechno, co mi tu říkáš, je pravda, mám strach, že se věci vyvíjejí přesně tak, jak jsem předpokládal já!"