Na samém okraji skalnatého útesu se tyčil vysoký děsivý zámek a příkře shlížel dolů na rozlehlou černou vodní hladinu pod sebou, jako by zvažoval, zda se zřítit do jejích temných hlubin. Na samém počátku, když byla tato ohromná stavba s pomocí magie vybudována tak, že kámen i okolní les byly přetaveny do jediného jednolitého celku, byl to zázrak, který musel chytit za srdce každého, kdo jej spatřil. Věže paláce tvořily stromy zpevněné skálou, zdobené věžičkami a vysokými otevřenými okny. Stěny pak byly tvořeny vulkanickými kameny pevně spojenými gigantickými výhonky a kořeny. Samotný palác uprostřed původně tvořilo mystické spojení více než stovky obrovských starobylých stromů. Ty se sklonily jeden k druhému a vytvořily kostru kruhového středu, nad kterým se vzájemně propojily větve a skála.
Zázrak, jaký v časech, kdy byl postaven, vyvolával v srdcích mnohých radost, probouzel nyní se stejnou silou strach. Obklopovala ho znepokojující aura, která se směle mohla rovnat téhle bouřlivé noci. Těch několik, co na tuto starobylou stavbu nyní pohlédlo, rychle odvrátilo své pohledy jinam.
Ale ani ti, kdo se zahleděli do temných vod pod sebou, nenašli klid. Ebenově černé jezero se nyní zmítalo v nepřirozené zběsilé bouři. V dálce se zvedaly vlny stejně vysoké jako samotný palác a s ohlušujícím hřměním se tříštily na břehu.
Nad rozlehlou hladinou rozehrávaly blesky zlatý, rudý nebo mrtvolně zelený ohňostroj. Hrom hřměl jako tisíce draků a ti, kdo žili na břehu, se krčili v nejistotě toho, co za děsivou bouři se na ně řítí.
Na hradbách, kterými byl zámek obehnán, se znaveně rozhlížely hrozivě vypadající stráže ve zbroji barvy lesní zeleně a s blýskajícími se kopími a meči. Jejich pohledy nebyly upřeny jen za hradby směrem k bláhovým poutníkům, ale chvílemi zabloudily i k zámku... zejména k hlavní věží, ze které cítily nevyzpytatelné energie.
A v téhle vysoké věži, v kamenné síni skryté před zvědavými zraky všech venku, stály skloněny nad šestihranným znakem nakresleným na podlaze vysoké štíhlé postavy oděny v tyrkysových róbách zdobených stylizovanými stříbrnými přírodními symboly. Uprostřed onoho znaku zazářily symboly, starobylé dokonce i v očích zde shromážděných, vlastním životem.
Zpod kápí zářily stříbrné oči bez zorniček. Noční elfové* (Snad poprvé jsem si dovolil zásadněji pozměnit překlad hry a přejmenovat temné elfy na noční (v originále night). Jejich pojmenování vychází z toho, že mají převrácený denní rytmus. Výraz „temní" je tedy zavádějící (pozn. překl) pomalu odříkávali kouzlo. Jak magie uvnitř symbolu sílila, polil jejich temně fialovou pokožku pot. Všichni až na jednoho vypadali unaveně, téměř na pokraji vyčerpání. Ten jeden, který odříkávání pozoroval, nečinil tak ale stejně stříbrnýma očima. Ty jeho byly umělé. Černé s rubínovými žilkami vedoucími horizontálně přímo jejich středem. Nehledě však na tyto umělé oči, neunikl mu jediný detail, jediný pohyb ostatních. Zatímco je tiše dál vedl, v jeho protáhlé tváři, i na elfa téměř vyzáblé, se zračil výraz očekávání a hladu. Ještě jedna osoba tohle vše sledovala a lačně hltala každé slovo i gesto. Usazena v honosném křesle ze slonoviny a kůže, dokonalé rysy orámovány bohatými stříbrnými vlasy a dokonalá postava hedvábným rouchem - stejně zlatým jako její oči. Každým coulem ztělesněná královna. Opřela se v křesle a usrkla víno ze zlatého poháru. Jak
